Jeti. Přehlasovaný kmen jed z jad obje- vuje se jen ve tvarech kmene přítomného času: jed-u, -eš, -e, -eme, -ete, -ou; jeď, jeď-me, jeď-te; jed-a, -ouc a -ouce; ve tvarech
kmene inft. zaniká d vysouváním: je-ti, je-v,
je-1, je-to, někdy i je-no (zastr. ). Příčina toho
jest makavá, vezmeš-li do úvahy, že by infini-
tivné tvary dle jed tvořené tak zněly, jako
u bezsponového jím, totižto: jísti, jed, jed-1
a jed-e-no. Jen v obec. češt. slýcháme stále
infinitiv ject m. jes-t z jed-t a jís-t u jím. (Dle
Bž. m. jed-s-t; s vsuvné k odklizení nelibé
skupeniny dt; ds smísí se v c: ject. Slovenčina
místo slovesa toho užívá zvratných: niesť sa
(na koni) a viezť sa (vehi). Ht. Sr. m. 310.
Fut.: pojedu; ne: budu jeti. Sup. jet. O strčes.
časování vz Kt. 89. — J. = jeti na (ve) voze,
vozem, fahren; bráti se kam, sich begeben,
gehen, fahren, reisen; běžeti, rennen, laufen,
schnell gehen; jezditi, 3. pl. dí, jezdi, -dě
(íc), il, děn, ění; jezdívati = často jeti, oft
fahren, reiten; cestovati, reisen; rutschen,
wetzen; pojímati se, reiten; dle vůle s někým
nakládati, auf einem herumreiten. Jg. — abs.
Jeď. Us. Kam pak zase jedeš (běžíš)? Us.
Kdo maže, ten jede. Šp., Jd. Nemocný as
pojede (umře), wird abfahren. Dch. — co.
Jel jsem veliký kus cesty. Nt. — koho:
koně, šp. m. na koni. Také Brs. 95. a Ht.
v Bruse 278. tuto vazbu zamítají. — na čem.
Jeti na koni; Jeti na pěším, na apoštolském
(koni). V. Na lodi. Jg. Jede Janek na koníčku.
Prov. Jg. J. na voze. Alx. Na zlatém koníčku
do nebe jeti. Er. P. 5. Jezditi na brůně, na oslu,
na holi. D. Dievka na koni jezdieše. Dal. 8. Na
tom se ustavičně jezdí. V. Na hřbetě čím,
někomu na hřbetě jezditi = dle vůle s ním
nakládati. Vz Hřbet. — kam (do čeho, za
kým, na co, v co, proti komu, ke komu,
pro co). Jeti do ciziny, Jg., do Ríma. Dal.
Jeli mu do pole. Us. Ti svatí jezdili jsou
a to do Říma k otci svatému. Bart. Kr. 182.,
23. J. za bratrem. Jg. Koníčky do mlýna j.
Er. P. 290. Už do vojny jedeme. Er. P. 450. Na projíždku jeti. Jg. Jeti na koráb (na mizinu). V., na medvěda, na zástupy nepřátel (proti nim táhnouti), Us., na pravou, na levou ruku, Rf., na lov, Anth. I. 162., na picování, Let. 110., na korunovanie, do města na kvas. Let. II. 269. Zemané na svůj groš na vojnu jedú. Hos. 83. Pojedeme na hon do pole. Er. P. 480. Čarodějnice jezdí na lysou horu (na pometle, na ožehu). L. Purkrabí kdyžby na meze jeti měl, tehdy původ má poň přijeti. VI. zřízení 384. V bláto jeli. Us. Jeďte v hora. Er. P. 480. Z domu pro kořisť jeli. Alx. 1105. Jeti proti nepříteli, Vrat., proti vodě. Us. Patron jezdí po (= pro) sladkou vodu, po zboží. Pref. 50. Vz Po. Jezditi pro drahé koření. Jedu pro zboží do Prahy. Er. P. 28., 481. Jeti ku Praze. Us. Lékař k ne- mocným jezdí. Us. Vojáci jedou k horám. Er. J. k městu. Alx. 1102. — za čím. Vůz za vozem jede. Us. Za niem (jede) ves lud. Rkk. 36. — komu. Huba mu jede (rychle mluví). Jg. — kudy (po čem, čím, přes co, skrze co). J. po zemi, po vodě (plaviti). Us. Po břehu na koních jeli. Vrat. Po hrázi. Er. P. 330. Po kraji jezditi. J. tr. J. branou, Us., horami, Pref. -343., hájem. Sš. P. 543. Jezditi po cestách, Sš. P. 39., po loviech. Výb. I. 440. Jezditi po moři, V., po cizích krajinách, po světě. Har. Jeti polem, lesem, krajem. Us. Můj milý jede silnici bílou za jinou milou. Er. P. 192. J. mimo něčí dům, po stráni, podlé sousedovy zahrady. Us. Cestou přes pole j. V. Jezditi světem (cesto- vati), Hlas., starými cestami (vz Cesta). Plk. J. přes pole, V., přes les, přes kraj. Jg. Jeti skrze město. Jg. — po čem. Po hlase jel. Anth. I. 162. Dobytek po sobě jezdí (pojímá se). Us. Po někom jezditi (pomlou- vati ho). Ten po jednom pořád jezdí. Us. Panská láska po zajících jezdí. Jg. — jak (po čem, čím, v čem, oč, s čím). Stráže jedou po tlupách. Har. II. 252. Vesele po svém jede. St. skl. IV. 214. Jeti krokem, cvalem, tryskem. Šp. Můj milý jede od Prahy domů čtyřmi koníčky. Er. P. 101. Jeti poštou. Penězi, dary na někoho jeti (porušiti ho). Svědectvím tím na nás jede. L. Dobrým větrem rychle jsme jeli. Har. Jede svou hlavou (dělá po své hlavě). L. J. někam zlým úmyslem. Žer. Záp. II. 90. J. řadem, Har. II. 16., kradem, St. skl. V. 9., skokem k moři. Vrat. Cizími saněmi nejezdi. Č. V tisících jede. Vz Pyšný, Lb. J. v chumáči. Csk. V. mnoha koních jezdí. V. Jezditi o závod. Šp. Čtyřmi koňmi jezditi. Ml. Jezditi po zadku. Us. Po jednom jezditi. Rf. Jeti s velikou slávou, Chč. 305., s velikú pýchu. Kat. 215. — s kým, s čím. Jeti s vojskem. Us. S koňmi do pole j. Er. P. 432. J. někam se synem, Us., se sousedem, s vozem. Rk. Pojedeni pro ně s kočárem. Er. P. 422. — odkud. Jeli jsme právě od lesa. Aby nikdo ze země nejezdil na žoldy proti zemi. Pr. Vz Hody. — v čem: ve voze. Us. — proč. Z kratochvíle někam jeti. Us. Z něčího přikázání někam j. Kat. 214. — kdy. J. někam dnem i nocí (instr. času). Anth. I. 71. Po vyřízení všech věcí jel (lépe: vyřídiv, všecky věci). Vrat. — kam na jak dlouho: na týden. Č. — s inft. Protož spěšně král jel spokojiti těch věcí. Br. — se supin. Jel brodit koní. Šp. — aby. Jel do města, aby sestru navštívil. — s adv. Jel dále, zpět, pryč, jinam, zpátkem atd. Us.