Jeti
Jeti. O tvarech vz Bž. 209., List. filol. 1883. 112., 1878. 203., Mkl. Etym. 78. O tva- rech na Dolní Bečvě vz List. filol. 1887. 384. Slovesa tohoto také u Březové na Mor. nemají: Šiéł s vozom n. na voze. Vjézol sa na voze. Osv. 1884. 59. Brt. — abs. Jel, ani se neohledl. Us. Obrať a také pojedeš, umgekehrt ist auch gefahren. Dch. — na 400* čem. Lež jezdí na dluzích. Mour. — Cf. Sš. P. 531., 754. — za kým. Hořké bylo mé vzdychání, když jsem je vidíval jezdiť za ni. Sš. P. 396. — kam. Jedu orat za vodičku. Sš. P. 244. J. do cizích zemí, na západ slunce. Výb. II. 40., 43. A ona jela k němu na jeho hrad. Půh. II. 46. J. na koho, Dal. 74., v stráž. Pč. 27. By na lov jieno. Pil. 6. (Vz Listy filol. 1883. 113.). — kudy (odkud, kam). Jmá tú cěstú j. Dal. 23. Péro jezdí po papíře. Us. Hrts. Po vo- dách jezditi. BO. Předse dále cestou svou k Tachovu jeli. Anth. II. 372. Jel po roz- ličných zemiech na královské dvory. Výb. II. 40. Když jel cestú sám. Žk. 180. Když jel přes hory od Kroměříže. NB. Tč. 24. Mnohým nevěra sě zdieše, že Míšeňský u mále po zemi jezdieše. Dal. 169. Po něčem smyčcem j. Mj. — po čem (čím, kam). Jel po něm nožem (hnal se). Us. Jel po svých potřebách do Opavy. NB. Tč. 204. Moji lidé jeli po nich do Štitbořic chtějíce pannu zase vzíti. Půh. II. 291. Král jel po svém vojšče. Výb. II. 43. Jeho syn jezdil po služ- bách. NB. Tč. 33. Závisť po lidech jezdí. Sá. — jak. Jak zapřáhl, tak jede. Km. Jel pod plachtou, Mour., do kola. Ur. J. po svých (jíti pěšky). Us. Kčr., Mour. Jeďte s Bohem! Sš. P. 514. Zítra ráno jedechu pravú mocí k Praze; Oznámeno, aby žádný nejel na sněm pod milostí královskou. Let. 31., 381. Přes markrabino přikázánie jezdil do mého lesa; Slíbil mi cestu učiniti, aby moji lidé podlé toho mohli jezditi. Půh. II. 281., 310. Jezdil v poselství o tu bulu. Hus II. 113. Jezdiechu vši v jednom slúpě. Alx. V. v. 1260. Dle List. filol. 1885. 274. má se čísti: jež diechu. Jezdí za pacholka. Us. Brt. Se škodú tam jeli. Alx. V horku vez plášť s sebou, v dešti sám pojede (plášť). C. M. 253. — na čem jak daleko za kým. Štyry míle na kobyle za mnú jel. Sš. P. 643. — odkud kam. Aby věděli falešní ledi (lidé), že jedu od panenky. Sš. P. 276. Jel od svého úřadu k jeho súdóm. Půh. II. 78. — proč. Mají pro mne j. konima třiceti; Pojete! Pro keho?; Sv. Petr jede k nám na červený vejce. Sš. P. 423., 731., 773. Jel k němu na lékařstvie. NB. Tč 199. Jezdil ke mně pro obilí. NB. Tč. 68. Na služby ven jezdili z země. Exc. A hanbú nesmě k svým j. Dal. 43. — kdy. K městu jsem noci jel. Mcha. V puostě jel do Rakús. Let. 114. Na den ráno jeli jsme asi na míli vlaskou po rovině. Har. I. 104. — proti komu. Ty jezdíš pořád proti ní (slovy na ni míříš). Us. Proti někomu j. Dal. 73. — za kým. NB. TČ. 239. — se supin. Jeden jel s žalobníkem ohledávat těch vin. NB. Tč. 64.