Jev
Jev, dříve jav, u, m., jevo, n. = světlo, jasnosť, patrnost', Licht, Offenbarkeit. Aby vše mi bylo jevo, chtěl mne vésti. Koll. — Užívá se ho jen v těchto způsobech mluvení: v jev, na jev, na jevo, na jevu, na jevě = otevřeně, veřejně, patrně, jasně, klar. offen- bar, sichtbarlich. Potom rozmyslně v jev vyjde lev. Puch. Na jevo něco vynésti, dáti, vydati (na světlo, na den). Na jevo přijíti. D. Tajné věci na jevo (na světlo) vyjdou. Kom. To co pohřbeno, zase na jevo vyná- šeti. V. Na jevo nedáti (tajiti). V. Na jevo vyjíti, choditi, přijíti. D. Nyní vyšli (přišli, V. ) na jevo hříchové tvoji. Br. Věc vyjde na jevo. Něco v něčem na jevo staviti: zá- kony v knihách. Br. — Na jevě, na jevu, na jevo býti. Na jevě ukázána postava oku, ježto však nebyla vlastnie postava té věci. Št. Hřích tvůj na jevě jest. Štelc. Rozkoší svo- bodno na jevě užívati. V. Byl na jevě v tom dráždění sebe. Št. — Na jevě, na jevu, pro- tiva spaní. Což ve snách počal, na jevě do- konal. Živ. Karla IV. Ve sně-li toto čili na jevě mluvíš. Pass. 1009. — Leg., Háj., St. skl. — Na jevě = pod nebem. Ne pod stře- chou, ale na jevě. L.