Jev
Jev. Mkl. Etym. 101. J. přírodní, životní, Msr., miznoucí, j. ducha. Dk. Aesth. 86., 477. Vniterné jevy ducha. Msr. Něco na jev pronésti. Dch. J. duchový. Sš. J. 142. Až to přišlo do jeva. Us. Vk. — Počal mysliti, ve sně-li se tomu toto děje čili na jevě. Pass. mus. 366.