Jezvec
Jezvec, zevce, v obec. mluvě: jezevec, jezovec, vce, m., z čeledi medvědovitých, meleš vulgaris, der Dachs. Jezevče, ete, n., mladý jezvec. J. europský, indijský, labra- dorský. Pes na jezevce. Jg., Šm. Sochorec, lov, sklopec, vidle, kleště, pasť, hák na je- zevce. Šp. J. vyšel, vyváží, vylízá ze svého brlohu, doupěte, ze své trouby. J-ce vyko- pati, vyliti, štváti, lapati, dobývati, stříleti. J. je pevný (nemůže se honiti). Dokopati se j-ce. Nastane-li jih (odměk), vyleze j. ze svého brlohu. Šp. — J. = jesuita. Nebojme se Žižky krále, nechť ho čert zval i s Jezovci, nechť jdou za ním papeženci. 1G91. Gl. 82.