Ježek
Ježek, i/lvog, strněna, igil, lit. ez?s. Mkl. aL. 268, Etym. 106. Na Slov. a v Podluží posud jež. Brt. J. bezocasý, obecný. Frč. 393. Cf. Schd. IL 394., Kram. Slov., S. N. Z ježa chce preukázať velkého medveda. Slov. Tč. Bode jako j. Us. Ježkem (jako j.) o soupeře se otíral. Kos., Osv. 1884. 9. Hlavu měl jako jež (rozcuchanou). Us. J. má bodliny a svině štětiny, zlosyn Najde zlosyny a dobrý nebude bez družiny. 1467. Jošt z Rožm. Jestliže příliš kvapíš, snadno ježka lapíš; Tobě j. kadeřav. Bž. exc. — J. = plod lopuchy. Hází-li se někomu na kabát, vola prý nouzi; jinak prý oznamuje mladíkovi, kolik bude míti milenek. U Nov. Bydž. Kšť. — J. = lešení k sušeni jetele. Us. NA. IV. 85. — J. = snopy v jehlan složené. U Boskov. Jsk. — J. Ježky ve vlně, Distelkörner. Us. u soukenníků. Nvk. Vz Probírati co. — J. = náčiní včelařské k od- buňkování plástů, die Stachelwalze, der Wabenigel. Ve vých. Čech. Všk. — J. == zubatý, pichlavý válec ku kypření půdy, die Stachelwalze. J. dvojatý. Šp., NA. IV. 75., Pta. — J. válečný, der Igel. Čsk. Aby ty mezery ježky (železnými špicemi) hustě na- bitými zacpati dali. Skl. Sl. 328. — J. = druhý ležatý líčník na hřídeli vodního kola při heveru. Prm. IV. 270. Cf. KP. V. 120. — J = koláč, lůžko, der Mutterkuchen. Nz. lk., Kš., S. N. — J., hájovna u Tře- boně; sam. u Kamenice nad Lab.; hamry u Rokycan. PL. — J. Jan, katecheta čes. vyšší realky v Praze. Vz Tť. H. 1. 3. vd. 172, 196., Bačk. Př. 48., 77., 129., 145., 167., 174. — J. ze Strojetic. Blk. Kť-k. 599.