Jidáš, e, m., Jidášek, ška. Judas. J. iška- riotský. Odtud: J. = zrádce z lakomství, ein Judas, habsüchtiger Verräther. I mezi apo- štoly byl Jidáš. J. uhodil ho měšcem (váčkem = skoupý). Har., Č., Lb. Vz Lakomý. Jidáš také políbil a zradil. Sk. Nekousal Jidáše v koleno (= s falší neumí; též o štědrém). Jg., Č., Lb. Vz Přímý. Kdo zamiluje zisk, Jidášovu píseň zpívá. Jg. J. mu z očí kouká. Č. Jidášův opasek. Č. — Jidáše, Jidášovu bradu páliti. Us. — J. = jidášky.