Jíl
Jíl, lupka, lupky, jílovatina, jílovina, der Lehm. MV., Sl. les. Cf. Listy filol. VIII. 11., Mkl. Etym. 95. J. = mstnice. Hrbk. J. = splavený kaolin znečištěný mineralními přívěsky. Krč. G. 50. J. ohnivzdorný, feuer- fester Thon, wealdský, plastický, mořský, der Tegel, londýnský, Krč. G. 50., 724., 833., 837., písečnatý, Sandletten, Sl. les., vlaský, Sal. 240., hrnčířský, slaný. Bř. N. 245., 246. Cf. Bř. N. 164., KP. III. 19., Schd. II. 42., 46., Kram. Slov., S. N. V jílu. Ž. wit. 68. 3. Bóh stvořil člověka z jílu n. z hlíny, z země. BO.