Jilec
Jilec (zastr. jelec), lce, m., jilce, e. n.; pl. jilce, m., n., z germ. hilce, Griff, Heft, Degen- gefass. (V. ). Mz. 185. Cf. střlat. helca. Jg. Kříž, číška, oblouk, rukověť, střenky meče, držadlo. Čepec, hlavice, pupek jilce, Griff- kappe, -kopf, -knopf. Čsk. Siemu v srdce po jilce meč vtasi. Rkk. 55. Aby vydobytý meč schoval až pod jilce. Kom. Břitký meč za jilce uvázaný. V. Meč až poj. do někoho vraziti. Us. — J., něm. Gefáss. DerGefäss- knopf: jablko, žalud. Tš.