Jinotaj
Jinotaj, e, m., allegorie, z řec. áí). i]yo(jía trojím způsobem přivodí se k místu, jsouc buď a) řadou obrazů důsledně ze sebe se vyvíjejících, jimiž vlastní předmět lícně bá- snické jen prokmituje (jako když Horac líče loď bouří zmítanou naráží na stat římský ohrožený válkou občanskou) a sluje v té příčině allegorií metaforickou; nebo b) po- měrové života lidského přenášejí se na před- měty přírodou vytvořené neb umou (ku př. na zvířata, jako v básni Vinařického nadepsané: Sněmy zvířat) a sluje v tom případě allegorií anthropomorfistickou (člověkotvárnou) nebo se jí c) zosobňují abstraktné pojmy a připi- suje se jim konání lidské a sluje a-gii umnou. Toho způsobu je Ctib. Tov. z Cimb., Hádánie pravdy a lži o kněžské zbožie. ' KB. 227.