Jiný
Jiný, komp. jinší. Klade se: 1. ukazujeme-li na věc nejmenovanou, oddělujíce ji od věcí již jmenovaných = druhý, následující, anderer, lat. alius. A slávy své jinému nedám. Br. Chytili je a jiného zmrskali, jiného zabili. Br. Kdo v peci bývá, jiného tam (oželiem) hledá. Ušel z léče, již honí jiného. Jg. Jedni pošeptmo, jiní hlasem. Kom. Pokudž se strany, kterýchž se vlastně a ne jiných dotýkalo, snesou. Ferd. I. zř. — 2. Má do sebe moc srovnávací a roz- dělovací = rozdílný, ein anderer, verschieden. Jiné jest tělo lidské, hovadí, rybí. Br. Jiným způsobem, jinou cestou, na jiném místě, z jiné vlasti, z jiného národu; něco jiného přeď se vzíti. V. Jiné mluví, jiné činí. Kom. Jiného není, než sevření srdce máš. Br. Jinou začíti (mírněji mluviti, si počínati). Us. Blázna by v stoupe opíchal, jiný nebude. Toto jiná (věc). Nyní jde z jiné (bečky; jiný je nyní způsob). Jiné stoje, jiné sedě (o nestálých). Jiná jest cep, a jiná motyka (jiné jest cep a jiné motyka). Ros., Jg. — od čeho. To vše jiné od pře- dešlých domnění. V. — 3. Zahrnuje se jím, co ve spojení jest s věcmi již jmenovanými = ostatní, die übrigen. Patřili na ten statek, šaty a jiné nádobí. Svěd. Jiní pak zjímali služebníky jeho. Br. — Pozn. 1. Je-li řeč toliko o dvou nebo vytýká-li se řada věcí, nesmí se klásti, jiný, ' nýbrž,, druhý. ' Pod- pírali ho jeden s jedné, druhý s druhé strany. Br. Jeden nesl kozla, druhý ovci, třetí husu. Us. — Pozn. 2. Kdys se však způsobem jmen podstatných činnost toliko k dvěma táhne, vynáší se něm. anderer zájmenem neurčitým kdo, někdo. Když by kdo komu svou dědinu zastavil atd. Nal. Lad. — Zk., Jg. — Pozn. 3., Nezbývá mi nic jiného než připo- menouti' mají někteří za špatné m. Nezbývá mi ni nic než p. Naproti tomu uvádí Brs. 95. přiklad tento: A co je to jiného než marnost' a všetečnost'. Št. N. 251. Upříti však prý nelze, že obrat bez adj. jiný jest stručnější. K tomu přidal Brt. v II. n. b. Km., že frase uvedené netřeba hájiti a naznačená analogie není prý případná. Správně tedy prý se mluví. Nezbývá než... — Pozn. 4. Ve starší češtině užívá se adjektiva jiný substantivně, k němuž pak substantivum druhé přístavkou se druží. Žižka země bránil proti všem nepřátelům a jiným cizozemcům. Let. 52. V sobotu mu- čili žida a několik jiných křesťanův. Let. 392. Žije jako jiný hrabě. Us. Brt.