Jirchář, e, m
Jirchář, e, m. (dříve: bělokožec, zámišník), který jirchy vydělává, der Weiss-, Sämisch- gerber. V. — Jirchář vydělává kůže tenčí: berančiny, ovčiny, kozletiny, srnčiny, jelenice tím způsobem, že je máčí a mízdří, do vá- pené vody klade, na postruhu (mízdřicím štěpu n. stolici) srsť (chlup) seškrabuje, val- chuje a louží (do míchaniny z otrub, soli a kamence klade). — Koželuh (usnář) vydě- lává kůže hrubší: volovice, kraviny, koniny, teletiny tříslem (korou dubovou, smrkovou, březovou). Pt. Šfk. str. 660. činí rozdíl mezi jirchářem a zámišníkem a píše o jircháři: J. připravuje jirchu namáčeje kůže omykané a vápna, v němž louženy byly, lázní z otrub zbavené, do roztoku kamence a soli kuchyňské aneb octanu hlinitého a soli, teplých asi + 35°; po několika hodinách se vybírají, suší a val- chují. Vz tam o jirše více. Vz Jircha, Zá- mišnictví, Koželuh. Vz také v S. N. IV. str. 396. — Jircháři, pl. = ulice, kde jircháři bydlí. V Jirchářích. Do Jirchář jíti. Us.