Jiskra
Jiskra, y (na Slov. iskra), jiskerka, ji- skřička, y, f. V již. Čech. ískra. Kts. Der Funke, das Fünkchen. J. uhašená, zakucená, V., ohnivá od železa, řeřavá, elektrická. V., Nz. Jiskry dávati, soptiti, vyprskovati. D., vypouštěti. V. Jiskry lítají. D. Má ho rád co jiskru na ruce. Vz Nenávisť. Č. Z malé jiskry velký oheň. Kdo chce v domě škody zbýti, nedej jiskře ohněm býti. Dal. Dobře v čas jiskru uhasiti. Vz Zlý, Lb, Č. Spíše by z něho jiskry vyrazil, nežli by z tebe smích vyvábil. Jg. Jiskře, aby ohněm byla, nedopustiti. Háj. Chceš-li zlému v cestu vjítí, nedej jiskře ohněm býti. D. Dobře v čas jiskru uhasiti. D. Malá jiskra velkým ohněm bývá. Jg. I z malé jiskry velký oheň bývá. Arch. I. 74. — J. v očích. Jiskry hrozné z očí vypouštěla. Br. Jiskru soucitu v srdcích roznítiti. Us. Není v něm jiskřičky milosr- denství. Sych. — Jiskry, jiskření v očích, das Funkensehen. Ja.