Jiskřiti
Jiskřiti. — abs. Oko jeho jiskřilo. Šbr. Záj. 117. — se. Víno se jiskří. Lpř. Sl. 17. Je tam zima, až se jiskří. Brt. — (se) čím. Tvář se mu hněvem jiskřila. Sá. Zrak di- vým žárem jiskřil. Osv. I. 378. Zraky mu jiskří druhů nadšením, Kká. K sl. j. 66. — odkud (kudy kam). Z očí ti jiskří hněv. Koll. Zpod čela vzdor mu jiskří. Kká. A dosud čilá šelma krvežízníc tmou pustou ku bojišti zRakem jiskří z té zRaněného Turka tváře. Kká. K sl. j. 187. -- kde. Jeho oko jiskřilo v nočním šeru. Šbr.