Jistec
Jistec = pravý dlužník. Jsme sirotka jistce toho dluhu; Tu mi jest j. umřel. Půh. II. 209., 610. (I. 208., 263., 199., II. 200., 587.). A v tom pololetí my jistci máme věřitelům našim jich summu, jistinu i s úroky zaplatiti. Tov. Cf. Mkl. Etym. 105. Našel jsem jistee svého, za kteRého jsem pánu svému za 5 hř. slíbil; Má-li jemu Pavel jakožto rukojmie ten dluh za Tomana, toho dluhu jistee, zapraviti. NB. Tč. 19., 130. (35., 72., 265., 282.) — J. = rukojmě. Snu toho jistcem tebe sobě obírám. Msn. Or. 94. Jistcové a rukojmě byli za krále. Bart. Praví, že se jim nikda jistcem v tom ruko- jemstvie a podporú za syna svého neučinil; Tak se oni spojili sami jistci a jeden slíbil za druhého, jestližeby jeden zšel, aby na druhém postihl. NB. TČ. 28., 62. — J. = původ. Pal. Rdh. II. 229. — Cf. Žer. Záp. I. 256., II. 168., 169. — J., Jistetz, ves u Písku.