Jistiti
Jistiti, il, stěn, stěn, stění, štění; jistívati. — J. = za jisté praviti, tvrditi, bejahen, be- haupten, versichern, vergewissern, bestätigen, verbürgen, Jg.; bezpečiti, versichern. — abs. Opatrný, o čem v jistotě neví, jistiti vystřihá se. Kom. Kdo praví, jistí a za pravdu něco pokládá, provozovati jest povinen. Kol. 21. — co. Já toho nejistím, než tak se praví. Ros. J. dluh. L., Zlob. Žalobník zajisté, což jistí, dlužen jest dovoditi na súpeře svého řádem pravým. CJB. 403. — za co. Něco za pravé j. V. Nechci toho za pravé j. Anth. I. 203. —o kom, o čem. O něm jistil Pavel, že živ jest. Br. 0 samém sobě něco j. V. — komu. Jistím mu, že jsem... Har. — co, koho čím. Tím se jistiti má. Pešín. — jak. Leč by jistil pod přísahú, že jest tepruv znova zvěděl ty odporné věci. CJB. 391.