Jistota
Jistota = nepochybnost. Mkl. Etym. 105. Jistoty v něčem nabyti. J. tr. J. poznání. Hlv. Můžeme s jistotou tvrditi, že . .. Osv. VI. 677. To už byla na tej j-tě, že ... (již věděla). Us. Vk. Brala to za j-tu. Us. To se s j-tou neví. Šb. F. Ten jde na j-tu, geht auf Numero sicher. Dch. O tom se nic s j-tou říci nemůže. Tk. Č. 1. S j-tou od- pírati; Nelze s j-tou říci. Mus. 1880. 458. Že ona v té škodě nenie nalezena, ani která j. té škody při ní. NB. Tč 214. Rač v celé j-tě věděti, že... Arch. IV. 390. J. od ná- silí. Hus 1. 41. — J. == kauce atd. J-tu za něco dáti; Věcná j., die Realsicherheit. Šp. Žalobní j., aktorische Kaution. Pr. tr. — J. = pevnosť, die Festigkeit. J. hlasu. Nz.