-ák
-ák. (akbi). Přípona jmen podstatných, před níž se dlouhá kmenová samohláska krátí. Jí se tvoří substantiva a) od časoslov: honiti — honák, tesati — tesák, zabíjeti — zabi- ják, zouvati — zuvák, žebrati — žebrák, kouřiti — kuřák, dívati se — divák (vz Mkl. B., 246. ); b) substantivuje adjektiva: chudý — chudák, moudrý — mudrák, sivý — si- vák (sivý holub), hloupý — hlupák, roční — ročňák; c) tvoří adjektiva a pronomina ja- kostná: jaký, jednaký, jinaký, kaký, kte- raký, obaký, onaký, taký, všelijaký; c) tvoří substantiva ze substantiv: voják, husák, kři- žák, dvořák, koňák, jedlák, kozák, opičák, polák, sedlák, vidlák (vz Mkl. B., 243. ); e) tvoří subst. z číslovek: šesták, sedmák; f) tvoří jména obyvatelův od jmen míst a zemí tak, že se před ní (-jakt) c, d, h, ch, k, n, r, s, t mení v: č, d', ž, š, č, ň, ř, š, ť: Praha — Pražák, Prusy — Prušák, Vídeňák, Olo- mučák, Jičiňák, Koliňák, Berliňák, Slezák, Polák. Vz -an, Tvořeni slov.