Jméno
Jméno, a, n. (zastr. imě, imene, jmě, jmene, n.; imę, imene, skr. náman, tedy náslovné n odpadlo a á se skrátilo v i: imę. Schl. Stran změny i v j vz I a Gb. Hl. 80., 87., 113., 117. V obecné mluvě: meno. Jméno lépe než jmeno. Stane-li se slovo tréslabičné (imeno) splynutím dvou prvních slabik dvojslabičným, mívá slabiku prvou dlouhou: iměti —jmieti — míti, kr-sti-ti = křtíti, čes-ti-ti = ctíti, ly- ži-ce = lžíce, mo-je-ho = mého. Ostatně uka- zuje Jg. slov., že tvar jméno u dobrých spi- sovatelů mnohem obyčejnější jest nežli jmeno. Brs. 90. Cf. Ht. Obr. 13., 14.; Sr. ml. 133., 191. Gt. pl. jmen, cf. Léto. (Br. jmen i jmén). — J. = nazvání některé věci; slovo, jímž co slove, jak čemu říkají. Der Name, die Benen- nung. J. mé jest Všezvěd. Kom. Země, jížto Charváti jest imě. Dal. Jméno míti, jménem nazvánu býti. V. Zapomenul mu na j. (když kdo druhému nadává). Ros. Nemohl mu na j. přijíti (buď z nepaměti, buď ze zlolajicnosti). Jg. Něčí j. nésti. Br. Něco jménem pojme- novati. J. dáti, jménem nazvati, říkati, okřtíti, zavolati, Jmenovati. V. Kterýž nazván jest od jména mého. Br. Město jménem Benátka nazvali. Har. Vzalo to odtud jméno. Jg. Kostel ve jméno sv. Petra zakládal. Háj. Podlé jmen. Br. Jméno podepsati, poznamenati, zapsati. Šp. J. vésti šp. m. j. míti, jmenovati se. Kmp. Míti j. po dědovi. Us. Od svého jména ně- čemu j. dáti. Háj. J. něčí k něčemu přiložiti. Er. Ve stejná j., v též j. uvésti něco. Nz. Kdyby pochybeno bylo ve jméně. Šp. Pod- pisovatel jména. Seznam jmen. Podpis jména. Doložiti podpis jména. Sp. Téhož jména býti;
J. změniti; Doložiti podpisu jména; volati
někoho ze jména; ze jména jmenovati, polo-
žiti svědky, svrchky. J. tr. Pod cizím jménem;
na něčí j. se dlužiti; ve jménu něčím jednati;
ve j. státu, jmenem obce a svým; přítel
jménem toliko. Nt. Volati na někoho jménem.
Ml. Jm. odněkud vzíti. Dítě jménem Václav.
Rk. Jménem převzděti. Us. J. křestně n. křticí.
Na křtu dávají jména dětem od svatých.
Jméno mé jest (mi jest) Pavel. Jg. Jména
dobrého vyprázdnění, jména nepravého uží-
vání, vz Rb. str. 266. — Jmény vlastními
vyslovují se 1. jména věcí n. osob jednotlivých:
Krok, Praha; 2. jména jednotlivých rodův
(jména rodinná): Kolovrat; jména jednotlivých
národů, kmenův: Čech, Polák. — Zk. —
Pozn. Jméno (a příjmení) pojí se s genitivem
(určovacím) názvu zvláštního; avšak i poměr
souřadnosti zde místo má, když jméno osoby
stálé, s ní jako totožné jest. Dobychme hradu
jménem Hory sv. Lamberta. Výb. I., 354.
Jméno Krista Ježíše když uslyšel. Har. He-
rodes král, jemuž jméno Velikého přezděli.
Suš. Jos. Levita příjmení Barnaby obdržel.
Suš. Jednomu Faustinus, druhému Faustus
jmě bieše. Pass. Sv. Jakub měl jest příjme
spravedlivý. Pass. (Brt. ). Měl Machomet otce
Araba jménem Abdela. Har. I. 241. Tu naji-
dechme sestru naši starší jménem Margaretu.
Výb. I. 527. Diechu jemu Kostus jménem.
Kat. 23. Václav druhý tím jménem. Výb. I.
461. Vz Genitiv určovací a Podstatný. —