Jméno
Jméno. Jména vlastní, vz -ová. Stran -ova a -ová, vz -ova v dod. Měšťanská jména čes. v 15. a 16. stol.Vz Wtr. Obr. I. 76. až 94. Tak jménem (= jmenovitě) ež chceme v jednotě býti. Výb. I. 1029. Všecky ze jména spisoval. Bart. 56 Osoby, které ze jména jmenovány byly; Mají příjem ze jména znamenati (zaznamenati). Výb. II. 1383., 1428. Sám nevědě jménem (jmeno- vitě), čeho žádá. Cožkoli budete prositi u mé jmě (in meinem Namen), Světiti den toho svatého, ve jmě kteréhož jest založen jeho kostel. Št. Kn. š. 188. 33 , 222. 29., 241. 35. Ty máš pravý meno (Honzy; o hloupém). NZ. I. 542