Jméno
Jméno. Cf. List. íil. 1895. 84. ,Ve jméno, ve jmě´ často v bibl., lat. in nomine. Vz Mus. 1895. 311. Formule ,ve jméno' = ve jménu obhajuje Durich. Vz Dob. Dur. 202.-204. Námitky ib. 209. (Dob.). Ač co budete pro- siti otce mého v mé jméno (doleji: v mé jmě), dá vám. Ev. víd. 86. Joh. 16. 23. (Mnč.). Když se v to uvalí člověk pod jménem služby boží. Chč. S. 256. — J. vlastní. Původ vlast- ních jmen. Cf. Mkl. Slav. Personennamen. Wien 1859. — J. Černý. Příspěvky k čes. etymologii lidové. V Praze 1893. str. 24, — Keberle v progr. real. gymn. na Spálené ul. v Praze za rok 1889. a v progr. domažl. za r. 1892. — Kotík. Ces. příjmení. 1894. — J. místní. Cf. Mkl. Slav. Ortsnamen aus Perso- nennamen und aus Appellativen. Wien 1861. — J. Černý. Příspěvek k čes. etymologii lidové. V Praze. 1893. str. 28. Česká m. jm. podivně na německá přeložená. Vz Čern. Př. 37.-39. Místní jm. složená z osobních jmen a s před- ložkami u a na. Vz Jagič. Archiv. XVI. 3., 4. Heft. 450. nn. — J. = osoba. Třmi jmeny jsúcí jeden sluch. Kat. 903. (dle Jedličkova výkladu). Cť. List. til. 1894. 53.