Jméno
Jméno, novotvar ku jmě. Gb. H. ml. III. 1. 415. J. ve smyslu mluvnickém. Vz Ott. XIII. 573. Jmě a jméno, o skloň. vz Gb. H. ml. III. 1. 415. Já jsem přišel ve jmě otce svého; Ve jmě ďábla ďábly vyhání. Praž. evang. (List. fil. 1897. 285., 287. '). Ve jméno otce (nyní: ve jménu). Flor. A. la. J. vlastní (křestní, příjmena, rodinná, místní): v Če- chách za Václ. L, vz Pal. Děj. I. 2., 149.; v rožnovském Valašsku, vz Mus. ol. XII. 35., 79.; slovenských obcí a míst, Sbor. slov. III. 8. —21.; rodinná v bošácké dolině, Phľd. 1899. 190. nn; vlastní slovenská vypsaná z matrik od Dra J. Polívky, List. fil. 1885. 463. nn.; vlastní, Hlídka 1896. 32., 103., 181. O rodinných menách bošáckej doliny. Vyd. J. L. Holuby. Otisk z Phľd. 1899. č. 4. str. 15. Tvoření jmen na Hornoostravsku a) ženských příponami: -eka, -ina, -ula, -uvka, -ica, -unka, -ka, -una; h) synů příponami: -ečka, -???, -ek, -iček, -eček, -ošek; dcer příponami: et. Vz Lor. 29. —30. — O skracování staro- dávných jmen osobních a místných. Vz Mus. 1889. 158. nn. Místní j. (a jejich původ). Vz Bdl. Mor. 257. nn. Bibliografie čes. historie díl I. 127. —139. Vyd. Dr. Č. Zíbrt. 1900. O pří- slovích atd. vz Zát. Př. 54b. (pověsť), 331a.