Jmenovati
Jmenovati, jmenuji, -nuj, -nuje (íc), -noval, -ván, -vání; pojmenovati, jmenovávati, benennen, ernennen, heissen. Jg. — co, koho. A den k stání k tomu půhonu jemu týž komorník, kdy a kde státi by měl, bude jmenovati; A úředníci mají říci jemu (po- hnanému): Jmenuj očistníky (Entlastungs- zeugen) a když je bude jmenovati, mají hned zapsáni býti; A mají soudce hodinu k soudu j. Ferd. I. Zř. Den, rok (= usta- noviti). V. J. znalce, soudce. Rk. Kdo Boha ustavičně jmenuje, nebude od hříchu. Br. J. svatého nepřivykej. Br. Jmenuj mi jednoho. D. J. úřadníka. Us. Předseda jmenuje zapi- sovatele (v stanovách to bývá), správněji: Předsedovi přísluší n. náleží jmenovati za- pisovatele. Šb., Š. a Ž. — čeho: chybně m. co. Vz Spodobení. — co, koho čím. Nejtenčí díl udělal světlý a horký a jme- noval ohněm neb světlem. Kom. Porfyrem ho jmenováchu. Kat. 2466. Kdož co podává, má to dskami zejména jmenovati. Dsky I. 209. Nebuď jmenován klevetníkem. Br. Vlast- ním jménem někoho j. V. J. někoho úrad- níkem, nástupcem, dědicem. Us. Jmenuje to věrností k vrchnostem. Koc. Rozkázal, aby ho jmenovali knížetem. Háj. Aby to, což bíleno černým, což tvrdého měkkým jme- noval. V. — koho k čemu. A na tom soudě aby seděl na místě našem nejvyšší sudí dvoru našeho po Čechách: pak k tomu páni, kteříž k tomu jmenováni budou, podlé toho, a s nimi aby seděli čtyři z vládyk v témž soudě. Ferd. I. Zř. — se čím kde. V jazyku hebrejském dar jmenuje se pože- hnáním. Br. — s nom. Jmenují ji Magda- lena. Svěd. Vz Jméno. — co komu. Ně- komu hodinu k soudu skrze soudce j. Er. Purkgrabě má oběma stranám od toho ozná- mení ke dvěma nedělím den jmenovati. Zříz. Ferd. — odkud. Rychtář byl z obce jme- nován. V. — J. s dvěma akkusativy, vz Akkusativ. — Jmenovánu býti přibírá pří- sudek jmenný. Vz Podmět, — koho čím jak. Jmenoval ho správcem mimo obyčejný pořádek přes všecky námitky něčí proti vůli svého soudruha a bez svolení otcova dle své libosti. Jmenuj ho do osmi dní s ostatními žadateli úředníkem, aby na svůj úřad co nejdříve nastoupiti mohl. — se (nazývati se, slouti). S těmito slovesy pojí se instru- mental toho jména, které si podmět při- kládá, ano na jisto postaveno není, je-li to skutečně jeho jméno; pak příjmení, které si podmět sám přikládá, neb které mu jiní dávají. Skutečné, stálé jméno, s kterým se bytosť podmetu ztotožňuje, stojí v nomina- tivu. Podobně klade se nominativ, když se slovesy těmi uvozuje definice. Potka jej syrský vévoda Aretas bě jmenovaný. Anth. I. 35. Jmenuji se Josef. Zahálka matkou a chůvou všeho zlého jmenuje se. Anth. II. 143. Jmenovati se králem. Kom. Lab. 94.