Jmouti
Jmouti, jmu, jmi (pl. jměte), jma (ouc), jmul, jmut, jmutí; lépe: jíti, jal, jat, jetí; jímati, jímávati. Poněvadž jíti (jdu) rovná se jíti (jmu), tedy za příčinou zřetelnosti říká lid: jmouti. Gb. Hl. 35. Brs. 17. dopo- ručuje: jati. Vz Infinitiv. — J. = chytiti, chopiti, nehmen, greifen, fangen, gefangen nehmen; začíti, počíti, anheben, anfangen. Jg. — co, koho. Jměte ho. Br., V. Dával návěští, aby jej jali. Flav., Láska ho jala. Jg. Jala jsi srdce mé. Br. Úředníci královi mají jej jieti a jej věziti a držeti na královu milosť a na panský nález. O. z D. Rozká- zali jej páni jíti. Nál. 216. — koho kde. Jiechu ho na těch hodech. Na poli ho jměte. Mus. Na silnici ho jali. Ros. — komu. Jmi sobě. Br. — koho v co: v svou moc. Tkadl. koho za co. Jala ho za plášť. L. Vsiak za oružie jme cep protivo vrahóm. Rkk. 36. Král ciesaře za obojek je. Dal. 83. — kam. Jeremiáš prorokuje Sedechiášovi, že jat bude do Babylona. Ben. V. — co, koho čím: krásou, láskou, milostí; žádostí jest jat. V., Háj. Jímáše pěniem srdce. Rkk. 9. Jíti kouzly někoho. Alx. 1097. — se = počíti. Je se milá žalovati. Rkk. Jali se všichni vy- mlouvati. Jal se plakati. Troj. Jal se děko- vati. Rvač. — se čeho. Jali se plavci břehu (přirazili k břehu). Ms. 1552. Jíti se motyky. Jg. Jal se chrt ten samého vlka. Sekera ne- chce se jíti suku. Tr.... nebo cožkolivěk, jehož sě Mikeš u mne jal. Kn. rož. 144. — Jíti se s infinit, pojí se často s gt. m. s akkus., který by měl na infinitivu viseti. Vz Infinitiv. Libuše je se jich (m. je) sú- diti. Dal. I je sě všech paní haněti. Dal. Jechu sě hradu stavěti. Dal. Vz Spodobení. — Vz Jímati.