Jmouti
Jmouti. V 5. ř. tohoto článku oprav Hl. v: Uv. Cf. Píti, 2., Listy filol. 1883. 130., 133., Mkl. Etym. 103., Přejmutý na Slov. — abs. Nemněli, by mohli býti jati. Št. Kn. š. 10. Jati budú všichni. Ž. wit. 9. 2. — koho, co. Jěli dušu mú; Jala je pýcha. Ž. wit. 58. 4., 72. 6. Hudba jímá ucho. Mcha. Cit slabosti mě jímá; Lítosť mě jímala. Vrch. Libý hlas její jímal sluch i duši. Šml. Teď i otce smrti náruč jímá. Čch. Bs. 91. A inhed angel jem ďábla přivázal jeho na púšti. BO. Jieti zlého; A by ho ti byli jeli. Št. Kn. š. 264. — kde (proč). Jat byl touhou v srdci. Vrch. Z nichž (zlodějů) jednoho u téhož Václava jal sem. NB. Té. 235. A skrze to jest jímán v margrabině městě v. Hradišti; U mírné a pokojné zemi jal jej. Půh. I. 127., II. 35. — co komu. Je se jemu lidi jímati. Výb. II. 41. Lidi jí jímal a ty měl ve vězení. Půh. II. 36. - koho več. Někoho v okovy j. Vrch. Myth. I. 216. V lokte jímati dívku. Čch. Bs. 78. Tvor, jenž jímá v svou tě předtuchu. Kká. Vodice s úsměvem ji jímá v sebe. Osv. V. 758. — zač. Za ruku vilně děvu jímá. Kká. K sl. j. 18. Sviniu za uši j. Dal. 105. -- čím (čeho). Jichž mysl dobrem byla jata. Vrch. Ktož chce všeho rozumem jieti. Krist. — koho s čím, s kým. Tu ho jal se vší zbrojí. Půh. II. 97. A mě samého jali s Ni- klasem páně Heraltova krejčím. Půh, II. 10. — jak. To ho po ďáble jalo, teuflisch. Us. Tč. Cf. J. koho več. — se čeho. Není zjevu, jenž by citu člověka mocněji se jímal. Kod, Že se nemá čeho jař (chytiť). Us. Šd. Jal se výbojů. Lpř. Dj. I. 210. — Jíti se s inft. Jal se hovořiti. Šml. Hudci jali hráti a máti plakati. Sš. P. 144. Fojt hned jme se jich ptáti. NB. Tč. 72. Jednu chvíli je se Štilfrid s svú ženú raditi. Štilfrid je se králi s pilnosti slúžiti; Je se naň volati. Výb. II. 39., 41, 43, A je sě s niú medu píti; I je sě král svých tupiti. Dal. 25., 152. (7., 16.). I jal se mne pohoniti mým listem. Půh. I. 241. Je se tako slovo govoriti. LS. Když ho žena jme trestati. Sat. (Jir. Nkr. 85.). Jali sě jeho bíti. Pass. Jal se ven me- tati těch dějcóv a kupcov. ZN. Jal se pra- viti, jíti, GR., města dělati. BO. Jeli sě jemu posmievati. Št. Kn. š. 117. Oznámil nám, že by do jeho stáje hubku uvrhli, od které se již jímalo (hořeti). NB. Tč. 85.