K
Str. 651. a. ř. 21. zd. přidej: 6. S b: skrybačky = škrkačky, sirky. Frydl. Brt. D. 110. — 7. S c, v, vz C, V. — Ib. ř. 1. zd. Tisnut = tisknouti. Brt. D. 111. Letěti, lit. l?kti. Mkl. aL. 238. Cf. o k Vm. ad Mkl. 29. — Dod. ze Šf. K. se přestrojuje 1. v č: bokán — bočán, kavka — čavka, kaditi — Čaditi, kápě — čapka — čepice, kmýří — chmýří — čmýří, kmýrati — čmý- rati, kuvík — čuvík; 2. v c: kvičala — cvíčala — cvrčala, zvonek — zvonec, slunko — slunce, květ — rus. cvět; c) v s: klo- niti — sloniti — cloniti, kluzký — slzký, srdce — řec. xapáia, ykveiv — slouti. Šf. III. 544., 558. a násl. — K přirážka: crkati, noukati, ždíti — slov. zmýkati. Šf. III. 510., 532. — K v jazycích indoeuropských vz v List. filol. I. 120. a násl. — K předložka. Cf. Listy filol. I. 319. Ku bývá ve staré češtině z pravidla jen před retnicemi (od- chylky některé jsou Gb. známy teprve z konce 14. stol.), nejčastěji před p, v Ž. wit. jen před p a b. Vz Ž. wit. 225. — K špatně užíváme m. na: Jdu k hostině (na hostinu), ke mši, k zábavě, máme něco k prodeji, dáváme a béřeme k vědomosti, nemocný k smrti (na smrť). Brt. S. 3. vd. 81. 1.