Kabát
Kabát. Cf. Mkl. Etym. 107. K. tvrdý n. pláty. Alx. Anth. I. 3. vd. 36. K. překlá- daný, Gehrock. Šp. K. na hon. Dch. Má k. jako francouzskou fangli (roztrhaný). Us. Dř. Vem ty si mě nebo nevem, však máš k. jenom jeden. Er. P. 255. Dnes je tam o k. tepleji (levnějc). Us. Vk., Rgl. Kabátec ukradli. Pč. 25. Kroj nový k. ak starému přiměřuj. Us. Bž. Kdo se na kazajce zrodí, nikdy k-tu nedospěje. Sk. Črty 60. Ač můj k. šerkový, není vyloupen, ale z mých mo- zolů koupen. Us. Bž. Vítá se člověk dle k-tu a propouští dle rozumu. Sb. uč. — K. = peří. Ví, jaký k. má který pták. Us. Brt. — K. = omítka. Přivedl stvabu pod klobouk (pod střechu) a do kabátu (ovrhl a obílil ji). Ehr. — K. = vězení. Sdl. Hr. II. 108. — K. == mučící nástroj. — K. Při stavbě hrází u rybníka zarazí se jehly, spojí se spínkami a vyloží se chvojí (kabátem). Rkp. třeboň. — K., a, m., os. jm. D. ol. I. 644., Tk. III. 49, V. 244.