Káceti
Káceti (mor. kátěti), 3. os. pl. -cejí, ej, eje (íc), el, ení; kácívati = porážeti, pře- vraceti, umwerfen, stürzen; stříkati, spritzen. Jg. — co, koho: dřeva, Rkk. 11., strom, D., nepřítele. Plk. — co kde: vše před sebou poráží, kácí. D. — na koho: nekácej na mne (nestříkej). Ros. — se = padati, um- fallen, niederstürzen. Strom se kácí (padá). Us. — se kde: v blátě. Ros. Den po dni u víně se kácel. V. K. se v ohavnostech hříchův a nepravostí. V. Nic se strašiti ne- budeme, byť se kácelo všecko pod námi a na nás. Kom. — se odkud: voda se skály se kácí (valí). D. Krev se kácí z rány. D. — čím, strč. = třásti, schütteln. Rk.