Káceti co
Káceti co: sochy. Us. Pdl. — co komu. Nakácejte nám vozuov. NB. Tč. 251. — co komu kdy. Jemuž (Merkurovi) lidské oběti v jistých dobách kácejí. Vc. Pr. z Č. 181. — se kam. K nohám jim se kácí. Kká. K sl. j. 178. K. se v niveč, v pád. Ib. 189. Divoká říčka se na kola kácí (ve mlýně). Kká. Š. 44. An sě tamo sěmo kácie. Hr. ruk. 429. — jak. Proud s jekem se kácí v strž. Vrch. Lípa s praskotem kácela se k zemi. Osv. I. 277. — odkud. K. se se skály v propast. Us. Pdl.