Kačer
Kačer. Cf. Mkl. Etym. 108. Divoké k. oprav v: Divoký k. Kačor (laš.), kachňák (u Nov. Města), kachák (u Žďáru), šmák (u Biskupic), čmák (u Dačic). Brt. Také: ličák. Sl. les. Sedí k. v okně, ocásek mu mokne, kač, kač káčerku, kač, kač, a ty dcérečico neplač. Sš. P. 478. Káčer v zemi zaklopen, že toliko hlava vyniká. Šohaj, jemuž je káčera umlátiti, má zavázané oči, an ho gajdoš vodí. Sš. P. 719. Káčer na dolině, kačka v šuchorině, k. na ňu volá: Vrať sa, dušo moja. Sl. sp. 50. K. vida ka- čenu kamsi spěchati, ptá se jí: ,Kaj iděš? Kaj iděš?' „Do jazera, do jazera," odpovídá mu kačena. Dále k. vyzvídá: ,Pro co, pro co?' Načež kačena: Pro žabu, pro žabu. Km. 1886. 380. Cf. o jeho mluvě také: Opilý. — Dělá k-ra (při koupání, opře-li se kdo o břeh nohama a odraze se jimi na znak pluje. U N. Bydž. Kšť. — K. = kačírek, kování voje. Us. Jsk. — K. = jistý národ. tanec na jihovýchodní Moravě. Brt. — K. Josef. 1802.-1871., básník. Vz Bačk. P. I. 867., 880., Šb. Dj. ř. 2. vd. 255., Jg. H. 1. 2. vd. 576., S. N., Rk. Sl., Bačk. Př. 26. — K. Mařík, místopísař zem. desk. 1404. Vz Jir. Ruk. I. 326., Tk. V. 41. - K. Mat. Ib. VI. 81.