Káď
Káď, i (ě), kadka, kadice, kadečka; v již. Čechách: kádě (neodhodilo e, vz E). Kts. Sr. řec. /. áôo<, lat. cadus. Schl. Vz Mz. str. 39. Kufe, Bottig, Zober, Tonne, Ständer. V. Br., Kom. K. vystíraci, der Meischbottig, chladicí, Kühlstock, slévací, Gicssbottig, zce- zovací či stahovací v pivovárech, k namá- čení, na ryby. Šp., D. Břichatý jako káď. L. Déšť lije jako z kádě. L. Nemůž se město na hoře skrýti, taktéž oheň pod kádí býti. St. skl. Od kádí, rád ryby kradeš. Vz Odc- hnati. Lb. — K. u Taboritů obecná poklad- nice. Ustavili, aby bratři všichni všecko vuobec skládali a na to sú jim káď jednu nebo dvě vystavěli, kterúž obce téměř plnú jim nasypali. Pal. Děj. III