Káď
Káď, vz Mkl. Etym. 108. K. naběrací, vy- vářecí, vystérací, jalová, KP. I. 276., V. 94., 299., honicí, Treibbottich-, -stock (kvasná), kvasicí, Gährbottich, Šp., Zpr. arch., sázecí, NA. IV. 159, římská. Vlšk. 497. K. na droždí, k. klidu, der Ruhebottich, k. k mí- chání, k namáčení, na kysání kyseliny, na kyselinu. Šp. A stálo to pivo na káděch. NB. Té. 214. Aby světlá písma sv. pod káď nepodstavil. Hus 1. 425. Nemóž oheň pod kádí býti. Hr. ruk.