Kadidlo
Kadidlo, a, n., zaschlá šťáva některých rostlin, kuřidlo, zvl. živice vonná, Weihrauch. V. K. arabské, indické, obecné, bílé, hnědé, S. N., andělské, černé, lesní n. selské, ne- přebírané, přebírané. Kh. Vz Šfk. 533. Kk. 239., 101., 192. Kadidlo lžičkou z loďky do žírny (pánve v kaditelnici, v kadidlně) sypati. S. N. Kadidlem kouřiti. V. K. páliti. Kom. Ne všecko pížmem a kadidlem voní. Č., Prov. Doma mu slano ani mastno není, jinde voní kadidlo a koření. Rým. Platno to jako k. mrtvému. Č. — K., pochlebenství, Schmeichelei, Weihrauch. — K., melissa sil- vestris, Waldmelisse. Ms.