Kadlub
Kadlub, vz Mkl. Etym. 108., 109. K. = silný klát, as loket dlouhý, obyč. smrkový, uvnitř vyhloubený a u pramenu do země zakopaný, aby voda nerozbíhajíc se do ného se sbírala. Němc. IV. 426. — K. = vydla- baný klat dole dnem opatřený, do něhož se obilí (až 10 měřic) sype. Mor. Brt. K. na oves. — Kadlubek dává se na stromy ptákům, aby v něm Hnízdili. Laš. Tč. — K. = forma. Prm. V. č. 2. a 3. str. 17., KP. IV. 85. K. na sýrce, Mour., na cihly. Pružný k., Prm. III. č. 18, mosazný, ib. IV. 127. K. lapisový. Šfk. Poč. 225. Do k-bu líti. Nz., Prm. IV. 165. Leje to jak do k-bu. Vz Opilý. — K. = hrudník, der Brustkorb. Slov. Rr. Sb. Brevno Horomyslovi k. prejde krvavé a do písku sa eště zarývá. Hol. 115. Zrovna do pleca praskne jaseň, prvšá od k-ba tehdáž oddelená ruka odpádá. Ib. 147. Vuola k životu z kadlba vyvierá. Trok. 133.