Kal
Kal = bláto, nečistota. Cf. Mkl. Etym. 109 Uváznouti v kalu. Us. K. rozmoklé hlíny. Jir. Obrz. 132. Krajčí se kalí v témž kalu, ukrádá sukna po málu. Hr. ruk. 335. Mířil k hvězdám a padl do kalu. Zeyer. K. = ruda ve vodě spolu s jalovou horninou rozmělněná. S. N. K. vrtební či vývrtka, der Bohrschmand. Hrbk. Jelen jde do kalu (do louže, aby se chladil). — K. = usedlina. Kaly, Bier-, Oberteig; sladké kaly, hořké. Suk, Zp. arch. VlIl. 62. K. od lučení, od čeření, Scheideschlamm, vrstva kalu, prů- chody kalu, Schlammdurchgänge ; cedák, náhon na kal; saturovaný, tvrdý, zrnitý, lisovaný, tmavý, modrošedý, světlý k. Šp. — K. = převařeného másla: cmur, cmerka, varmuž, varmožka, barmoška, pěny, kalús, kapalica. Mor. Brt. — Přenes. Kal smysl- nosti, chtíčů. Čch. Bs. 43. Na svobodu svatou kal své zloby kydou. Štulc I. 56. — K., Gall, ves u Klatov. Blk. Kfsk. 130., Sdl. Hr. V. 361.