Vysočina
Vysočina, y, f. V. = krajina více než 600' n. 190 metrů nad hladinou mořskou le- žící, planina n. vysoká rovina, das Hoch- land, die Hochebene; 2) pahorkatá planina n. vysoká pahorkatina, hügeliges Plateau (S. a Z. ); 3) hornatina (má-li na povrchu hory). Největší vysočina: mongolská, jiho- africká. V Rakousku: illyrská, alpská, česko- německá, karpatská. Tl. V. českomoravská. Ddk. IV. 126., Krč. G. 275. V. zvolenoge- merská či Uherské rudohoří. Krč. 254, 347. Vysočiny v Europě: alpská, hornatina fran- couzská, hornatina českoněmecká, Karpaty, Ural, skandinavská, pyraenejská, španělská, apenninská, balkánská, islandská, britská, irská. V Africe: berbeská, tripolská, Barka, arabská, habešská, jižní Afrika, Madagaskar. V Americe: kordilerská, eligenská (Alleg- hany), venecuelská, gvianská, brasilská. V Asii: Malá Asie, Arabie, Indie, syrská, armenská, iranská, mongolská. V Australii: pevnina australská jest jen na východní straně vysočinou. Tl. Vz Země, Stč. Zmp. 793., Krč. G. 256., 255. Postavil se na v-ně, kteráž s té strany vystupuje k nynějšímu Novému městu. Ddk. IV. 29.