Pec
Pec, i (v obec. mluvě: -e), pécka (pícka), y, f. Na Mor. pec u Příbora m. (Mtl.), u Kroměř. a u Opavy m. i f. Bkř., Klš. Pec m.: pek-tb z pek (peku), kt v c, vz Kt., Gb. Hl 111. P., uzavřený prostor určený ? tomu, aby teplo, které se v něm pálením dříví, uhli, rašeliny i také slámy vyvinuje, ve věci v peci uzavřené neb v nejbližším okolí peci jsoucí účinkovalo. Vz S. N. Ofen, m. P. chlebová, pekařská (klenutá, nízká; půda její jest vy- kládaná cihlami, pod nimiž jest vrstva kře- menného kamene, která dlouho teplo udr- žuje S. N.), V., na paštiky, k sušení (sladu), na kolomaz, D., chladicí (ve skelných hutech), větrná, Ventilations-, Wetter-, Windofen, Jg., bílicí — Raffinirfeuer, reverberovací (pernice), vycezovací — Saigerheerd, ša- chetní — Schachtofen, roztápěcí — Schmelz- ofen, svářecí — Schweissofen, rovnací n. rozšiřovací — Streckofen, kusová n. vlková — Stückof., žíhací — Verglühof., Glühof., zuhlovací (uhelná) — Verkohlungsof,, prů- vějná — Zugof., hnací n. odháněcí — Cu- pellirof., Treib-, kupolová — Cupolof., do- dělávací — Garheerd, dmychadelná n.dmyšná — Geblaesof., vysoká — Hochof., vápenná
(vápenice) Kalkof., kapelná — Kapellenof.,
lampová — Lampenofen, Nz., p. na sádru,
na škváry, Šm., hutnická (šachetní, pálací,
tyglová), cihlářská, hrnčířská, porculánová,
sklářská, muflová, S. N., koksová, Koksofen,
Hř., křivá — Krummofen, tažitá — Zugofen,
Techn., Albertiova, KP. IV. 196., galejná,
ku pražení kyzu, průbířská, Siemensova,
sodová, vápenná, ib. 424., 618., 233., 567.,
404., 374., pálací — Flammen-, Brennof., Rk.,
veliká šachtná (více než 14 střevíců zvýší);
veliká p. na dřevě, na uhlí dřevěném n.
kamenném, na kokách. Vys. P. na cihly kle-
nutá, otevřená. S. N. P. má dole čelestno
(čelesten, Jg.), kterým se topí. S. N. Cihly
do peci skládati, z peci vybírati, v peci pá-
liti; v peci oheň rozdělati. Us. Ty do peci
musí. Er. P. 52. Z peci oheň hřeblem vy-
hrabati. V. Do peci sázeti, z peci vysazovati,
p. nabíjeti (den Ofen schlagen). Us. P. ží-
znivá, jiskřící; p. vypáliti; p. vychlazuje;
z peci vyhoditi. Šp. S peciválkem za pec.
Us. Za pecí vychovaný; u peci se tluče;
neví nikam od peci (o doma váleném), Ros.,
na peci válený (peciválek). Us. O nezkuše-
ném. Č. Váleti se za pecí (doma valašiti).
Pod pecem je patero, za pecem je čtvero
(dětí). Mor. P. 197. (Zb.). Kdo sám v peci
(Kdo v té peci) bývá, jiného tam hledá;
Kdo v peci býval (líhal), umí jiného tam
ožehem hledati. Jg., Lb. Vz Zlý. Kto je
v peci, myslí, že sú tam všetci, Mt. S. A v té
peci sedávali, kde svých manželek hledávali.
Lom. Je to suché jako pec. U Řenčova.
Sníh v peci sušiti (nerozumně jednati). Jg.
Při peci dobré věci. Č. Jí, jakoby do peci
házel. Vz Žrout. Č. Jsou z jedné peci. Vz
Stejnosť. Č. Rozbořila se pec (= žena slehla).
Vz Noha, Řím. Č. Poustky doma, čtyři kouty
a pec pátá. Vz Chudoba. Č. Ne z jedné peci
chléb jedl (= zkušený). Č. Jdi do peci (ke
kozlu. Dle Dch. eufemismus = jdi do pekla,
geh zum Geier, zum Teuchsel)! Rk. Jest bílý,
jakoby v peci líhal. Jg. Na peci (v odpo-
věděch = ne. Vz Odpověď). Na Zlínsku. Brt.
Mlátí-li se v pateřici, říká se: Buchty v peci,
koláče na peci(vz Mlátiti, v Dodatcích). Mřk.—
Pícka, ohniště. Na Mor. Mřk. Vz Pícka. — P., kamna, der Zimmerofen. U Opav. Klš. Vz Pekelec, Puchárna, Čeřen, Máslo, Kamna. — P., jedno napečení chleba, jedno pálení cihel, vápna atd. Vz Pečení. P. chleba, koláčův, cihel, vápna. Š. a Ž. — P. Pece slovou části lomu kamenného. Ve vých. Čech. Jir. — P. ohnivá, měkkýš, vz Šišan.