Ale se klade
Ale se klade: 1. Když se větě záporné věta tvrdící naproti staví. Tím se výrok prvé věty popírá, protože výrok Druhé věty v platnosti jest n. býti má (n. tím se hlavní věta záporná druhou v neplatnosť uvádí). Nehleď na řeč, ale na věc. Prov. Nebývej bázlivý, ale smělý. Anth. -- Pozn. 1. ,Ale' se vynechává, přesmyknou-li se věty. Ústa tvá tě potupují, ne já. Br. — Pozn. 2. Zá- porné ne neklade se vždy k přísudku, nýbrž zhusta k jménu, které se zvl. vytknouti má. Nebo ne váš bude boj ale boží. Br. Ne ruka jeho dotkla se nás, ale náhodou nám to přišlo. Br. — 2. Když se větě tvrdící věta záporná naproti staví. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho. Br. — 3. Když se věty tvrdící jedna proti druhé naproti staví. Noc pominula,, ale den se přiblížil. Br. Člověk hledí na to, což jest před očima, ale Hospodin hledí k srdci. Br.— 4. Když se vůbec výrok první za věc jistou připouští, avšak platnosť jeho tím se omezuje, že se z oboru jeho výrok druhý vymiňuje. K prvému členu připojuji se zhusta slovce: sice, jistě, zajisté, ovšem. Takt' je sic, jak to ona praví, ale co onato trápati má? Kom. Memmius zběhlý jest v literatuře, ale v řecké. Kos. -- 5. Když v rozmluvách námitky činíme n. odrážíme, k jiným věcem přecházíme nebo k dřívějším se vracíme. I to jest dar boží o věcech božských pěkně mluviti uměti. Jest dar boží, ale na slovech se stavovati má? Kom. Protož jest svědky na to ustavil, abychom k tomu snáze přistoupili; ale budeme-li hleděti na svědky . . Chč. 615. — G. Když s pohnutou myslí o čem se tážeme aneb odpovídáme aneb k čemu vybízíme, něčeho žádáme. Ale pro pána Boha, což se to děje? Ale dnes nechoďte nikam. Udělal-li on to? Ale udělal, však já ho znám. Kterak mají služebníci naši nám stálosť zachovati, aleť nedějí tuto paní naše. Ctib. - 7. Zhusta na, začátku závětí po větách připouštěcích a podmiňovacích. Byť se pak všichni zhoršili, ale já nic. Br. Ač oni mluví, že je někdo vysvobodí ale sami nevědí kdo a kdy. Vz Věta připoustivá. — 8. Klade-li se uprostřed věty, omezují a zaostřuji se jednotlivé výrazy a ale znamená tolik co: aspoň, alespoň, asi. Pojď ale ty. Bibl. Poveďme ho, snad ale tam vnadu najde. Kom. -- Ve vých. Čech. a na Mor. = as. Ale 15 nás tam bylo. Jir. Je ho (žita) ale dvě měřice. Na Mor. Brt. - 9. Sesiluje se přičiněním ,však' a, ,brž'. Všichni okolo něho stáli, ale avšak ty nejblíže. — 10. Klade se v slučovacím spojení vět po: nejen, nejenom, netoliko a sesílaje se zhusta v: ale i, ale také, ale také i ,alebrž', a ve větách záporných v: ,ale ani, ale ani ne, ale také ne, alebrž ani ne'. Zk. — 11. Někdy závětí, je-li v něm co k pováženi, se zamlčuje. Nyní to poněkud půjde, ale, ale. — 12. Také se ho užívá, substantívně. Nic není bez ale. Vz Šťastný. Jg., Lb. Jest při tom ještě ale. Jg. Závistník někakéžť ,ale´ přičiní anebo ,než' k chvále každého. Št.