Mstíti
Mstíti, 3. pl. mstí, msti, mstě (íc), il, stěn, stěn, ění; mstívati, rächen, Rache nehmen. Vz Gb. Hl. 132. — co, koho: bezbožné, Plk., křivdu. Bart. Nevinu jejich pomstil. Žal. 35. — (se) čeho. Sebe samého a jiného mstíti. V. Velcí páni svých křivd náhle mstí- vají. V. Mstil smilstva. Št. Svých přátel právem m. Dal. 32. Ciesař chtieše Němcóv mstíti. Dal. 117. M. pravdy. Št. Medvěd ne- důtklivý a všeho se hned mstící. Rad. zv. Pomsti toho, matko boží; Té veliké hanby pomstil. Výb. I. 248., 503. Chtěl m. bratra svého smrti i svého bezpraví. Troj. 378. Žeť Buoh milostivě činí, ne hned mstí každé viny. Smil v. 1100. Chceš-li křivdy své náležitě pomstiti, mlč a snášej. Anth. II. 222. Chtěje se m. svého pádu. Br. Mstí toho. Br. — Jel., Troj., Plk. — Pozn. Věc n. osoba, již kdo mstí, klade se do genitivu příčinného pro- stého (nebo předložkou z opatřeného). — (se) komu, čemu. Mstíti chtíce takovému protivenství (aby je odvrátili). Ms. M. křivdě. Bart. Já se ti za to pomstím. Us. Saulovi se pomstiti myslil. Jir. Anth. ?. (2. vyd. ) 235. — čeho čím: válkou, Kram., mečem nad kým m. Lom. Té křivdy válkou nad nimi mstil. Zk. — (se, čeho) nad kým. Nad potupníky slova svého vždy přísně mstil. V. Když Bůh nad nimi m. bude. Br. Zlý nad zlým mstívá. V. Pomsti svatej Ka- teřiny nad nevěřícím pohanstvem. Kat. Po- mstiž mne Hospodin nad tebou. Br. Nad takovými vůdci pán Bůh hrozně mstil pro takové věci. Bart. 311. 39. Nemsti se nad žádným o své újmě. V. Mstil pravdy nad křivdou. Št. M. křivdy nad nepřítelem; M. svých přátel nad nepřátely (zjednati mstou náhradu). Brt. Bóh otcóv hřiech nad dětmi mstieše. Dal. 163. Hospodin vás nad vašimi protivníky pomstí. Pass. 484. Orestes nad mateří mstil smrti otce svého. Troj. 486. Já se nad vámi pomstím. Pass. 427., Hleděla se nad nimi pomstiti ze škody své. Anth. II. 3G1. Slíbil, že chce toho skutku nad ním pomstiti. Haj. 38. — Pozn. Věc n. osoba, nad kterouž se pomsta činí, které pomsta platí, klade se v instrumental s předložkou nad nebo v lokal s předložkou na. — Jel., Mudr., Lom. — z čeho (zřídka). Slýchával jsem, že z hříchu dvakrát nemstíš. Tkadl. Mstíti z křivdy. Bart. — se čím. Nemohou-li jinak, alespoň pérem se mstí. V. — kdy. V ná- hlosti m. Smil v 1057. — jak dlouho. Mstí se až do pátého kolena. Us. Rychn. — se čím proč nad kým. Mstil se pro tu věc nade mnou pérem, jazykem, pomluvou. Š. a Ž. — co, se na kom. V. Mstil se na nás. Sych. Nepravosti otců na dětech m. Us. Vz M. se nad kým, pozn. — Ostatně vz Pomstiti.