Vštípiti
Vštípiti, vštěp, vštípě (íc), il, en, ení = vsaditi, einpflanzen, einprägen, einimpfen, einpfropfen. — co: strom, Us., neštovice. D. — V. — co komu kam: do hlavy. D. Bůh každému jeho přirození vštípil. Kom. V. něco do paměti. Dk. P. 79. Lásku ně- komu vštěpiti. Dch. Aby jim celý výkon tím důrazněji byl vštípen, panoval obyčej; Mohli se přiznávati k zásadám, kteréž uher- ský král Štěpán sv. vštěpoval svému synu; To vštěpiž každý sobě do paměti; Otakar vštípil si dobře staré pravidlo, že... Ddk. IV. 142., 192., 287., VI. 10. (Tč. ). V. jim hleděl lásku k Bohu, k bližnímu. Sš. J. 95. Něco v oči v., in die Augen einprägen. Us. Dch. Otec můj vštípil mi do srdce zásady mravné a ctnostné. Us. Tč. Něčí výklady v paměť si v. Mus. 1880. 140. Vštěpiti něco nač, aufpfropfen. Nz. V. štěpek do planého výrostku. Pc. Roub v dobrý kmen v. BR. II. 495., 614. a. Bůh nám vštípil pud lásky k němu v srdce naše; Avšak nutnou a ne- vyhnutelnou potřebu vrchnosti Bůh vštípil j v povahu lidskou a v řád světa; Pán nauku, kterou vně hlásá, v útrobu vštěpuje; Měli (židé) uznati Krista a co přirozené ratolesti vštípeni býti do pravé olivy; Bůh vštípil v naši přírodu živly všeho dobra. Sš. I. 125., 129., J. 47., 249., L. 171. (Hý. ). — kdy. Jestliže jsme my za zimy tohoto věku v smrť Kristovu vštípeni. Sš. I. 69. (Hý. ). — jak. Duchovnímu bylo uloženo, alespoň Otčenáš a Věřím v Boha dítkám v. v latinském jazyku i v mluvě lidu. Ddk. IV. 246. Nebo jestli ty proti přírodě vští- pen jsi v štěpnou olivu; A věrcové vírou v potomstvo Abrahamovo vštípeni bývají; Jenž (zlolidé) pod zástěrou slibnou a ta- jemnou, ano posvátnou pokličkou bludy se v mysl lidé v. usilují. Sš. I. 115., II. 33., 117. (Hý. ).