Vyctiti
Vyctiti, il, ěn, ění, vyctívati. — koho kde (u sebe) = vyčastovati, beehren. V. — koho. Vyctil ho až hanba (= vyhubo- val, ausschimpfen, ausschelten, ausschmähen). Sych. — čím: rozkošnými krměmi. Ler. — co komu. Chtějíc sobě obroky neb dary biedné vyklekati, vyklaněti, vymodliti a vyctiti. Hus I. 85. Alespoň jedno dítě se mu v-lo (= vydařilo). U N. Bydž. Kšť.