Zastíniti
Zastíniti, stěn, íně (íc), il, ěn, ění; za- stěňovati, zastiňovati = stínem zakryti, za- sloniti, zatemniti, ver-, über-, beschatten; chrániti, beschirmen, beschützen; prvními čarami obraz počíti malovati, Schattenrisse machen ; předestříti, vorwenden ; se = za- temniti se, beschattet werden, sich verfin- stern. Jg. — abs. Utírej svíci, aby knot nezastěňoval. Kom. Bůh zastiň = Bůh ucho- vej, zachraň. Us. — co. Měsíc slunce zastínil. Us. Les jej z-nil. Vrch. Aby je (neduživce) alespoň stín Petrův zastínil. Sš. Sk. 58 Oblaky slunce zastiňují. Us. Bůh té zastiň (chraň). Us. Vk. Kobylky veliké letěly jako vrabci, tak že slunce z-ly. Dač. I. 101. To zastíní (zabere) málo místa. Us. Vk. Z. něčí slávu. Lpř. Děj. I. 156. Země z-la měsíc. Jd. Mnoho tu dříví bylo, kteréž jej (potok Cedron) zastěňovalo; Jiskřička známosti boží, již temnosti přirozené dokonce nemohou za- stíniti. BR. II. 372. a., 298. a. — V., Br., Kom., Jel. — komu. Zastěňoval-li jsem komu. Kom. — co komu. Bůh mi vtip (zrak) zastínil. Aesop. Věci vezdejší krásu věčnou mi zastiňují. Kom. — co, koho se čím. Zastěňují smysly své psaním hloupým. Jel. Zastínilo se slunce měsícem. V. I ty se mi tu zastiňuj nějakou smlouvou. Wtr. exc. On svým rozumem všecko zastínil. Us. Tč. Lakomstvo pravdu grošem zastiení. Smil v. 672. Braň se, synečku, obuškem, já tě zastínu (z-ním) fěrtuškem. Sš. P. 586. Za8těůovachu křídloma milosrdie. ZN. Co do velkoleposti nedá se z. velehradská slav- nosť žádnou posud vídanou slavností cír- kevní. Sb. vel. I. 83. Moudrosť vínem se zastiňuje. V. Z. někoho tělem = chrániti. Berg., Kom. — kde kdy. Hospodine, sílo spasenie mého, z-nil jsi nad mú hlavú v den bojový. Ž. wit. 139. 8. — aby. Lupiny za- zastiňují zrak tvůj, aby toho neznamenal (vz Brániti). Kom. — jak. Mhly zastínio v spůsobě oblakův naše pole. Na Ostrav. Tč. — se. Pramen rudy se zastínil (přestal, zmizel). Vys. Jak se sám ku chvále zbli- žuješ, více se z-níš. Mor. Tč.