Pěti
Pěti. Cf. Mkl. Etym. 245., List. fil. IV. 140., X. 450. Pěti, pění užívá se na Těšín- sku výhradně jen o kokrhání kohouta; o li- dech a ostatních ptácích říkají zpívati. Wrch. V 6. ř. oprav děje v pěje. Pěti cantare, Ž. wit. 32. 3., psallere. Ib. 104 2. — co. Svatú mšiu p. Výb. II. 2. Hodiny p. Ev. olom. 20. — komu. Svou Jásku slavík růži pěl. Mcha. Pějte jemu. Ž. wit. 32. 3. — jak. Modlitby pobožně pěti. Let. 467. Pějíc nebeskými hlasy. Sv. ruk. 80. Ktož kak umie, ten tak pěje. Alx. Anth. I. 3. vd. 33. Pateře aby pěli někakým divným obyčejem; Onu dřevní vieru lehky šepcíc pějí. Št. Kn. š. 11., 13. Ty pěješ srdce k srdci pěsňú z středa hoře. Rkk. 8. Po- dobá se, že by se mělo čisti spíše z srdce k srdci, jakož učinil již Jireček roku 1879. u svém vydáni rukopisův. Že ve starých literárních památkách českých předložka s (z) — a nikoli jenom tato jediná — často se opouští, když následuje za ní slovo po- čínající se hláskou takoutéž anebo podob- nou, toho jsou příkladové přečetní. V Ka- řině na str. 7. jest transskribováno: Kostus s svú královú ve cti bydlil. Ale v diplo- matickém opise Pečírkově na témž místě stojí: Costis svu kralovu (s vypuštěním předložky s). Wstaw swey stoliceze (tamž str. 120.). An swym synem i s kralowu wstaw (tamž str. 64.). Hwiezda weswiet (1. ves svět) oswiecowasse (Z passion. mus. v Listech fil. a paed. 1886. I. str. 56.). Ve zbytcích Alexandra přemnoho takových případův. Exc. — jak. Žalm hlasitě p. Ev. olom. 89. Abatyše s starší sestrú p. budú jasným hlaholem toto pění. Ib. 334. — kdy. Kdo ten den pěje páteře. Výb. II. 13. K samému svítáni i mladí kohouti pějí. Us. A tu (vieru) na prvé hodině jako žalm pějí na každý den. Št., Kn. š. 14. Jak v první hodinu ve dne pěje. Št. Uč 125. S pólnoci před světlem mají p. Ib. 125. b. — o čem. O tom písmo pěje, že's první po Bohu. Výb. II. 28. — co odkud. Zvon pěl z dálky první pozdrav rána. Osv. VI. 595.