VítězVítěz (na Slov. víťaz, Ssk. ), e (dříve -a), m. = kdo jiného mocí překonal, der Sieger, Uiberwinder. V MV. nepravá glossa. Pa. Strany původu vz Mz. 88. Mkl. B. 317. od- vozuje slovo to od staroněm. viting. — Ž. wit. Hab. 19. Ctnosť učinila nás v-zy nad štěstím. Jel. Když vítězové vrátili se do le- žení svého, shledali je vydrancované od Sasův. Ddk. II. 289. V. nájezdný octnul se z nenadání v nebezpečí zajetí. Pal. Dj. IV. 2. 435. Ten, kdož za v-ze v při zůstal..., má žádati práva za dopomožení. Bdž. 151. Třetí den vítěz smrti ukázal se novým člo- věkem. Hus II. 138. Kdo pravdu zastává, vítězem zůstává. Prov. Tč. Přemocný jest v., kdo zajatým milostiv jest. S. a. Z. Od- měny vítěze římského a řeckého, vz Vlšk. 43., 45., 365., 394., 401., 407. — V. = hr- dina, der Held. St. skl., Šf. Věštby vítězovy = carmina heroica. Šf. v Mus. 1864. 8. Cf. Bdl. Obr. 111., Věštba. — V. = věštný řečník, moudrý rádce. Kat. 3112. — V. = vítězství (zastr. ), der Sieg. Aesop.
Alexandra velikého triumfové a vítězové pořád se vy- pravují. Walkenb. Alex. — Vz Vítězítel.