1. Zavříti1. Zavříti, zavru, vřeš, vrou; zavři, vra (ouc), vřel, vřen a vřín (vřit, zastr.), vření (vřití, zastr.), vz Dříti; zavírati, zatvárati (na Slov.) = dvéře přiložiti, zumachen; při- krytí, zandati, zumachen, zuthun, schliessen, zuhalten; zámkem, závorou atd. upevniti, versperren, zusperren, ver-, zuschliessen; překaziti, hindern, hemmen; pod zámek dáti, einschliessen, einsperren, einthun, umschlies- sen; obsáhnouti, zussammenfassen; obsaho- vati, begreifen, enthalten; skončiti, endigen, schliessen; sevříti, aby se netočilo, sperren, ein- hemmen ; závěrek učiniti, schliessen, Schluss machen o. ziehen, Folge aus etwas ziehen; usouditi, ustanoviti, beschliessen; se = za- mykati se, sich verschliessen, einsperren. Jg. — abs. Je zavřen (ve škole, zůstal po škole). Us. Šd. Zavírejte, nepouštějte sem zimu. Uš. Šd. Že jsou páni a rytířstvo sami sněmovali a sami zavírali. Pal. Děj. V. 2. 82. Rod dokonán a zavřen jest (= vyhynul, vymřel). Bck. I zavřína opět nová vojna a tažení proti Čechům. V. Doňovadž dsky nebudú z-ny. Půh. II. 488. A konečně ať zavru: Učí, cožkoli jest potřebie tomu, jenž se má modliti. Hus I. 319. Smrť v trampo- tách vzýváme a když přijde, zavíráme. Prov. Šd. — co, koho: pokoj, bránu, dům, knihu, cestu (zameziti), punčochu, kolo u vozu, zlo- děje, zločince, hubu, ústa (přestati mluviti), Us., dvéře, oči, Kom., nůž, počet (účet = skončiti), ruku (stáhnouti), pokoj (mír zjed- nati), D., oko (prominouti), Reš., život, Jel., řeč, při; očí nezavírati (bdíti), V., radu (skončiti), Aesop., nález (ustanoviti). Vš. O jednom mluvě zavírá jiné všecky. Br. Zavři ju (hubu)? Us. Šd. Z. zámek. Šd. Přímky zavírají úhel. Pdl. Kady k vám, kady k vám, cérečko, chodiť mám? Oknama? Nemáte; dveři zavíráte. Pck. Ps. 41. Okna malé máte, dveři zavíráte. Brt. P. 83. Za- vřeš už tu paščeku (budeš mlčeti)? Us. Šd. Zavřeš pysk (hubu) ? Slez. Šd. Z. galvanický řetěz, smlouvu, Nz., protokol, Šp., úžinu, Čsk., sv. mši, Sš. P. 23., poradu, Šml., oči = umříti, Bdl., Tkč., kolo, NA. IV. 215., sklep, NB. Tč. 180., řeč, Bart. 4. 32., potaz, Vš. Jir. 77., své vypisování. Ler. Zavřite tam tu zimu (nepusťte ji sem). Us. na Mor. Šd. Naše panimama stará sama dveři zaví- rává; A již písničku zavírám, poberu se od vás jinám. Sš. P. 167., 741. Zavíraj, Anko, zavíraj kačky, až ti neutečú hore potůčky. Brt. P. 84. Zavíraje řadu králů z rodu franc- kého leží pochován ve Špýru; Kroniku svou k roku 1146. takto zavírá. Ddk. II. 467., III. 135. I trikrát hore už zdvihnul sa a loktom opíral; trikrát chcel prezreť, trikrát oči zavrely víčka. Hol. 45. Jestliže by jedna strana dolíčiti a z. chtěla svou při a druhá by pravila, že nětco ještě předložiti chce, stane se jí od soudce odklad. Bdž. 137. Nevěra uši boží zacpává a ruku jeho štědrou zavírá. BR. II. 779. Zavřeli sú brány, i při- kázal sem, aby jich neotvírali, jeliž po svátku ; Řeč zavírá řka; A ty modlitby zavírají vše, zač má prošieno býti; Zavieráte písmo, vzemše klíč, to věz rozum písma. Hus I. 132., 283., 319. Pozdě klec zavírati, když ptáci vylétali. V. Bůh jedny dvéře zavře a sto jiných otvírá. Prov. Šd. Janku, zavři hubu, létají letos kravince po světě (říkají otevřhubovi). Hš. — Pozn. 1. Z. zprávu, šp. prý m. skončiti, ale ve smyslu tomto uží- vají tohoto slova: V., Hus., D., Jel., Kom., Kram. atd. 2. Často chybně prý m.: ob- sahovati. Ale v tomto smyslu užívají slova toho: V., Br., Byl., Jel., Hus., Kram., D. atd. — co za kým: dvéře za sebou. Br. Spievaj si, dievčátko, bývaj že veselé, ako si bývalo, keď si vaše dvere za mnou za- tváralo. Sl. spv. I. 1., Sl. ps. 10. Tá moja mať mladá v nevere ma hľadá, za mojim frajerom zatvárať mi nedá. Sl. spv. VI. 206., Sl. ps. 166. Neradi za tebou dvere zatvá- rame. Sl. ps. 303. Zavři sam za sebu, aby lide nemyslili, že chodim za tebu. Na Ostrav. Tč. Dyž si otevřel, zavři sám za sebou. Us. Šd. Když sem za synečkem dvéře zavírala. Sš. P. 225. Jak by se za ní voda zavřela. Kld. II. 55. Sotva za jedním ženichem jsme z-li, již druhý klepá na dvéře. Shakesp. Tč. — co po kom, po čem. Dvéře po sobě z. V., Kom., GR. Hned po nich bránu z-li. Let. 312. Vz Z. co na čem. — co před kým: vrata. D., Alx. 1100. Vrátný počal dvéře zavírati před pacholaty. Dač. I. 49. Kam sme přišli, všady před námi zavírali dvéře. Us. Šd. Z. dvéře před žebrákem. Sš. Bs. 20. Prší, prší, len sa leje, nezatváraj, milá, dvere; milá má, duše má, nezatváraj před nama. Sl. spv. II. 49. Zlatá panímáma, co děláte, že přede mnú dveři zavíráte. Ps. mor. Blázen, kdo štěstí věří a před nuzným zavírá dveří. Prov. Bž. — Chmel. — co komu: dvéře. Kom., Jel. Mlčí, jako by mu ústa zavřel. Prov. To se žádnému nezavírá (nezamezuje, nezapovídá). Zříz. Ferd. Právo se mu nezavírá, das Recht wird ihm nicht vorenthalten, er wird von seinem Rechte nicht ausgeschlossen, sein R. wird ihm nicht verweigert. Zř. F. I. A. XX., H. X. Mal si dvere otvorené do lásky srdce mého, ale sa ti už zavrely, nevôjdeš viac do neho. Sl. spv. IV. 143. — čeho (obyč. co). Co platno chléva zavírati, když jiní krávy po- kradli. V. Když zavrú dveří. Št. Kn. š. 5. — co jak: dvéře na klíč, na zámek, na petlici, na kliku, na závoru, Us., na dva zá- pady, Šp., vůz na ostro z. Us. Oči na věky z. (umříti). Vz Smrť. Č. A to zjednajíc a zavrúc s jeho milostí. Tov. 6. Purkmistr podlé většího počtu zavírati má. Kol. 5. Nechť v jednom slově zavru. V. Ať v summě zavru; V krátkých slovech přímluvu z. V. Život smutným koncem z. (skončiti). Jel. V krátké řeči něco z. = krátce něco pově- děti. Jel. Očka na půl se zavřela. Hrts. Peklo se jim otevřelo a na věky zavřelo. Sš. P. 776. Nezavři na hubu (nepadni na obličej). U Solnice. Fch. Věčný kruh, jenž sebou sám se v sobě zavírá. Vrch. Myth. I. 210. On léhá a na večnovekú noc svetla zavírá. Hol. 99. A tak večeři na poly s hla- dem zavřevše. Exc. Václav III. zavřel jest po meči řadu Přemyslovců. Ddk. II. 427. S ve- likou radostí tu písničku zavírám. Pís. slez. Šd. Hlava ta sama s podobnou doxologií (slávoslovím) zavírá; Zavírá po logicku; Vězení jsme našli zavřené se vší bezpeč- ností. Sš. I. 137., II. 199., Sk. 59. Pražané a jiná města žalovali, že stav panský a ry- tířský se zavírají bez nich při sněmích a ledačemus bez nich svolují. Dač. I. 129. Římská stolice na nich všecko zakládá i po nich všecko zavírá. Jel. Enc. mor. XII. Ve- liké věci mají se konati a ze spolka zaví- rati. Pal. Děj. III. 3. 93. Což široce vy- psali, to on v jednom slovu zavřel; Podobně Daniel pod jedním podobenstvím lva a med- věda jednoho krále zavírá. BR. II. 138. a., 702. b. Když bratřie nebo strýci jsú sebe dielní, tu se jménem dědicóv ani bratřie nezavierají; Vnuci ani synové, když by byli odděleni, jménem dědicóv rozumieni a za- vřieni nemohú býti. Vš. Jir. 175. Na mne nesluší nic zavírati o tom na žádnou stranu. Vš. Nespraví ten nic do roka, kdo nezavře na čas oka. Prov. Reš., Č. M. 112. — co kdy. Dvéře v noci zavírají. Us. Sněm český zavřín po neděli reminiscere. Dač. I. 188. L. 421. zavřen pokoj mezi . . . Lpř. J. — na jak dlouho. Káza jej za (= na) tři dni zavřieti. Pass. 170. Zavřel se na zámku za sedm let. V. — co čím: přístup závorou. Jel. Zámek klíčem; řeč zavírkou (skončiti). Kom. Něco zdí z. (obezdíti). V. Zvěř tenaty z. Us. Smlouvami mezi sebou zavrou. Pr. měst. A jestližeby jiní lidé jakou sprave- dlnost k těm pastviskům měli, touto vypo- vědí jim spravedlnosti jejich nezavírám. Gl. 683. Z. něco smlouvou, über etwas einen Vertrag schliessen. Václ. XXXVIII. Kapi- tolou tou zavírá spis. Us. Pdl. Komín za- vírá se šoupátkem; Z. silnici záporou. NA. IV. 169., 182. Tímto (list) zavírám. Žer. 318. Naposledy tímto zavřeli (skončili). Bl. Všechnu svú řeč vedl a zavřel mnohými důvody. Let. 16. Tím věc zavírám (končím). Bart. 4. 21. I chce pán Boh dvěma přiká- zaníma všechna jiná přikázanie zavřieti, to věz bázní a milováním; Potom zavierá písmem; Těmi třmi (Mojžíšem, proroky a psalmy) zavierá Kristus vešken starý zákon. Hus 1. 59., 11. 144., 149. — koho kam: pannu do kláštera, D., někoho do šatlavy, Sych., ptáka do klece. Kom. Něco do listu z., einschliessen. Nz. Z-la ho do posady, že se jí nekořil. Sš. P. 671. Duše jižjiž v mdlobu se zavírající, Šml. I. 36. Do ko- môrky zatváram. Dbš. Obyč. 134. Bez súdu súdia nás, okúvajú svojimi zákonami a my? — mlčíme. V chalupy, chlievy zavreli nás, i jazyk — ach! i oči, svetla božie. Phld. IV. 172. Změnu trůnu a sice náhlou a ná- silnou zavírá Kozma v pouhé dva verše. Ddk. II. 450. Učiněn mír, do kterého za- vřeni jsou také Athenští. Lpř. Děj. I. 119. Cesta se k tomu nezavírá. Bck. — co, se, koho kde. Pověsť ta málo pravdy v sobě zavírá. Us. Pdl. Večer zavírala drůbež v chlívku. Kn. poh. 364. Poražený nepřítel zavřel se v pevnosti. Us. Letěl, až zavřel na hubě (= upadl). U Kr. Hradce. Kšť. Ach, Bože môj, nad milými vody se za- vrely. Sldk. 461. Jen se nad ní voda zavrela. Er. Sl. čít. 29. Z. co v sobě. Křn., Šml., Nz., J. tr., KB. III., Dač. I. 251., Jir. Anth. I. 3. vyd. III., Bart. 1. 20., Mus. 1883. 364. (z r. 1512.), NB. Tč. 85., 236. Krajinu tu zavírá na západě pohoří. Us. Pdl. Po obou stranách zavírají údolí příkré svahy vysočin. Lpř. Děj. I. 24. Atheňanům běželo o to, aby v míru zavřeni byli také Fokiďané. Ib. I. 143. Na západ zavírá ji (nižinu) horstvo. Lpř. J. Ale písmo zavřelo všechno pod písmem, aby . . ; Ovšem tedy v ní (v lásce k Bohu) i lásku bliženskou zavírá. Sš. II. 36., 63. Mansfeldius oblehl město Plzeň, v němž se Plzeňští i s lidem císařským za- vřeli ; Někteří na zámku se z-li. Dač. I. 248., 284. Zavřechuť ji (Dorotu) v žaláři. Dr. v. 54., Výb. II. 20. Zavírati střeva milo- srdenství nad ubohými. Pal. Děj. IV. 2. 398. Summa všech kněh, co se v kterých zavírá; Pod jménem dědicóv i dědičky se zavierají. Vš. Jir. 11., 175. V radách to za- vřeli a na tom zůstali. Z-li se na svém hradu. Háj; Ihned se o něm (= okolo něho) nebesa zavrela. Pass. 665. Kterážto strúha tak za- vierá v sobě dvě jezeře Martinov a Tyšina jmenované; Což se v týchž artikulech drží a zavírá; Tak jakž v sobě týž kšaft to šíře zavírá a ukazuje. Listy uher. hrad. z 1.1482., 1495., 1513. Že sú se tito dva radili a v stáji se v Brně zavierali sami a jej k sobě ne- pustili. NB. Tč. 120. A ji (Barboru) v temném žaláři zavřieti kázal. Pass. 33. Zavře se s ní na svém hradu. Alx. V. 101., Půh. II. 100. Vše, což chce, móž zavřieti v zákoně (do něho vložiti). Chč. A to se zavírá v předních dvou kapitolách, ve třech prosbách předních. BR. II. 3., 27. Pod tím pak zavřel pán Kristus všecko, což jest na světě nejmilej- šího. BR. II. 77. a.
Ambit sklenutý čtver- hranný zavíraje v sobě nemalou zahradu. V. Jenž sú v moři zavřieni; Pak zavierá sv. Jan ve čtení, že mnohá jiná znamenie učinil jest Ježíš; V té řeči Kristově jest mnoho dobrého zavřieno; Sv. Pavel ukazuje, kterak jiná přikázanie v tomto přikázanie jsú zavřiena; Cierkev sv. množství v sobě lidu zaviera; Jablko zrnaté slove, jenž v jedné kuoře mnoho zrn zavierá; A v tom toto písemce chci zavřieti. Hus I. 351., II. 165., '276., 273., III. 84., 94., 104. (II. 373., III. 2., 4.). A pod tím zavírají (obsahují) všecky ty. Br. Zavříti v městě nepřítele; někoho v kole (okroužiti); Jaká povinnosť senatora byla, to Cicero krátce v tomto trém obsáhl a zavřel; To vše v sobě list tento zavírá. V. Jakož týž list to vše v sobě plněji z-rá. Faukn. 23. Listové, kteří moc listu hlavního mají a v sobě zavírají. Václ. II. Právo obecné za- vírá v sobě povinnosť osob v úřadě posta- vených. Kol. 1. Jak to vaše psaní šíře za- vírá. Jdn. 229. A poněvadž prvé zřízení zemské to v sobě obsahuje a zavírá. Zř. F. I. A. VII. (A. XIII., B. Xl.). I zavřel v mečiu lud svoj. Ž. wit. 77. 62. Z. něco u sebe (ustanoviti). V. Z. kolo u vozu, Us., patu u punčochy. Šp. Něco v radě, Br., ve sněme z. Plk. Koho v čem. Bl. — co, se, koho na čem (po čem). Moudrý nezavírá všeho na jedné hlavě. Pk. Všecko se na něm otvírá a zavírá (vše na něm záleží). Us. Kšť., Bdl. Tento zvláštní artikul měli a na tom zavřeli, aby bylo poselství. Pal. Děj. IV. 1. 79. A na tom zavřel, že z toho milému Bohu žaluje. Arch. II. 36. U Kaifáše na tom radu zavřeli, aby jej zahubili. BR. II. 125. Zavřel otázku tu na tomto. Jel. Mnoho na své mysli zavírá (o sobě myslí). Háj. Sami na tom zavřeli (na tom se ustanovili). Br. Ten takto o tom smyslil a na tom zavřel. V. Po dlúhých rozepřech na tom jsú zavřeli Háj. To když tak na tom zavřeli. Bart. 294. 16. Na sněme bylo zavříno. Er. 1523. Cf. Otevříti. — koho, co odkud. Z jistého důvodu něco z. (závěrek učiniti). V. Se všech stran je zavřeli (obklíčili). V. Co ji- ného z těchto důvodů z. máme? V. Okno z venku z. Us. Jak z předešlých vět na jisto zavírám. Sš. II. 37. Z čehož zavíráme, že nařízení ona v dobré paměti byla. Ddk. III. 58. Z toho, co jsme posud pověděli, mohlo se zavírati, že . . . Mus. 1880. 483. Země česká ze všech stran zavřena jest lesem. V. Zavře střeva svá ot něho (před ním). Hugo. (Tak) otevřel by myslenie své k Bohu zavra oči od světských věcí; (Duše) sama s sebú počne se vaditi, proč jest ot těch věcí, k nimž jest hleděti měla, oči jest zavierala; Jakož ten, ktož spí, od tělesných věcí oči zavierá, tak ten, ktož se v boho- myslném životě obierá, ote všech věcí svět- ských žádost svú zavierá a jedné samy ne- beské a věčné vidí; Z této řeči mistr hlubokých smyslóv takto zavierá řka. Hus I. 114., II. 311., III. 37., 220. — o čem. Z něčeho o něčem z. Us. O mnohých věcech neza- vřeli, zum Abschluss bringen. Čr. Ihned se o něm nebesa zavřela. Pass. V senatě pra- videlně zavíráno o všech důležitých věcech. Lpř. J. — proti komu. Nic proti proměně chleba v tělo Kristovo odtud zavírati ne- sluší. Sš. J. 41. Že on nemá ruky věrné zavřieti proti paní Jitce. Arch. II. 75. Z. se proti čemu čím. Chč. 307. — co s kým, s čím. Přímka AB zavírá s přímkou CD úhel a. Us. Pdl. Z. s nepřítelem mír. Lpř. J. — aby. Na tom zavřeli (ustanovili), aby... Trp. Na tom zavříno, aby . . . Břez. 186. Naučení vaše nám vydané zavírá, aby Černý Václav tu řeč hanlivú odprosil. NB. Tč. 236. — nač, auf etwas schliessen, lépe: do- suzovati se čeho, souditi z čeho o čem. Brs. 2. vyd. 271. — se. Dvéře se zavřely. Dvéře se nechtí zavírati. Us. Počet príchodzích bol tak veliký, že dvere sa vždy otváraly a zatváraly. Phld. IV. 527. Právo vyšší se nezavírá, die Appellation ist nicht verwehrt. Gl. 383. Propasti se zavřely. Vrch. Než se zima zavře (než Bude zima, bevor der Winter eintritt). Ms. 1581. Us. u Dobrušky, Vk., na Mor. Šd. Tam chodili lidé nakupovat, dvéře ani se nezavíraly. Us. Šd. Píseň se zavírá, už je všemu konec. Sš. P. 705. Dsky se zavírají. Vš. Jir. 173. Mnišie bohatí, ti zavrúce sě, dobře sě sami pickují. Hus II. 67. — že. Spolu smíme zavírati, že kníže slibům svým dostál. Ddk. III. 144. — jak (adv.). Vně z. V. Krátce něco z. (obsáh- nouti). D. Bídně život z. (skončiti). Jel. Ne- motorně zavírati (závěrek činiti). Scip. Zle zavírati (špatný závěrek činiti). Kom. Za- vírej zvolna, aby dvéře nebouchaly. Us. Dch. Pozdě se zavírá klec, když ptáci vy- létali. Us. Ten zámek se zle zavírá. Us. Šd. Láhev neprodyšně z. Mj. 133. Brány hned sa tuho zavrely. Dbš. Sl. pov. I. 132. I zdál se nyní mírněji, ano pěstěně a laskavě list svůj zavříti. Sš. I. 403. A tak krátce zaví- raje smrť jeho daleko lepší nežli neduživý život a ustavičná nemoc. Reš.
