Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    Dokument Obrázek
    Svazek:5   Strana:0786


    Žďár
    Žďár, u, žďárek, rku, m., ist herzuleiten von žár, cauma, der Brand, wobei das d epenthetisch ist wie ždímati statt žímati. Die Rodung der Wälder fand in ältester Zeit sowie noch heute in Amerika, durch Anzünden derselben statt. Da in solchen Rodungen respektive ausgebrannten Wäldern Ortschaften angelegt wurden, erklärt es sich, warum in Böhmen u. Mähren eine erkle- ckliche Anzahl von Orten den Namen Žár und Ždár, Žďárná, Žďárek, Žárovna usw. führt (in B. 36., in M. 5.). Von diesem Ver- brennen der Wälder zu Kolonisationszwecken und von dem Umstande, dass die Wälder Brennmaterial enthalten, stammt mch per synecdochen die Bedeutung des Wortes žďár als Holz, sowie die Erscheinung, dass Wälder mit dem Namen Žďár belegt wurden. Žďáry die grossen Wälder bei Chudenitz, Ždárské hory bei Elbeteinitz. Daraus erhellt auch, warum die Stadt Žďár im Zipserlande im Deutschen Morgenröthe genannt wird, da žár (žďár) nicht blos den Brand, sondern auch die Flamme, die röthliche Farbe des Feuers bezeichnet. Gl. 390. Žďár od z-žár, der Abbrand, Brand, abgebrannte Waldstätte, das Neuland. Vz více v Archiv für slav. Philologie 1879. 76., 1882. 127. (Gb.) Cf. Žár. Žďár jest jméno několika míst českých a původ jeho vykládám si ze z-žár, kde -žár totéž znamená co v původní složenině po-žár a z- jest předložka buď z buď s. Co do významu jest tedy zžár asi tolik jako výpal. Aby pak výklad jména místního Žďár z obecného zžár byl učiněn pravdě- podobným, jest zapotřebí ukázati pravdě- podobnosť a) se stránky hláskové, b) se stránky významové. a) Se stránky hláskové dlužno ukázati, že všecky známé obměny jména místního Žďár dobře se srovnávají s původním zžár. Takové známé obměny jsou následující. 1. V jedné listině staré (z r. 1252., v Er. Reg.) čteme Zschar, a to je = samo zžar. 2. U Protivína je vesnice Zďár, ale lid tamější jmenuje ji Žár. Také Palacký uvádí Žár (Mus. 1834.418. Vz Žár.). Forma Žár vysvětluje se ze zžár známými proměnami hlásek: buď se tu z prostě za- nedbalo (odsulo), buď se vyslovovalo žž místo zž. 3. V něm. transformaci jmenují se naše Žďáry, Saar, Saara a p. Hláska s bývá ve starých jménech českoněmeckých často za české ž: Saar — Žatec, Seelau — Želivo, Seltsch — Želeč, Serowitz — Žirov- nice. Svědčí tedy něm. Saar pro starší české Žár a toto dle 2. pro etymologické zžár. 4. V téže krajině u Protivína, o níž byla prve řeč, mluví se dojžáru, zejžáru a vejžáře (místo: do Žďáru atd.). Také tyto tvary shodují se s etymologií z-žár, ano přímo k ní ukazují a jí žádají. Jest totiž hlasko- slovné pravidlo, podlé kterého, když dvě sykavky se setkají, prvá se měnívá v j. Na př. póžčiti (m. požičiti = ku požitku dáti) proměnilo se v pójčiti novočes. půjčiti; zažhu partc. zažžen a strčes. také zajžen; kompar. strč. starší i slajší, mlazší i mlajší; m. přes-zimu říká se doudlebsky přejzimu, místo božský říkají v Podkrkonoší bojský a podobně na Mor. matijce m. matičce . . . Tato zvláštnosť jest pravidlem také v oné krajině u Protivína a mluví se také tam přejzimu atd. Když pak se tam také slyší dojžáru, zejžáru a vejžáře, tedy je to za- jisté m. do-zžáru atd. a je nepopíratelné svědectví pro etymologie z-žár. 5. Nejčastější a spisovná forma tohoto jména má žd místo etymologického zž, žďár m. zžár. Také to dobře se srovnává. V češtině a i jinde ve slovanštině mění se totiž zž v žď; na př. jako noha — podnoží, tak utvořeno také rozha — rozží, ale rozží proměnilo se dále v roždí. (Vz tam více příkladů). Takovým způsobem proměnilo se také etymologické zžár u pozdější Ždár. — b) Se stránky vý- znamové dlužno se přesvědčiti, je-li pravdě podobno, aby appellativní význam zžáru vzal na sebe úkol jména vlastního místního a nepamatuje-li se onen význam appellativní ještě také ve jméně vlastním. Také s této stránky mohu etymologii zžár potvrditi. 1. Letopisec kláštera žďárského mluví také o jméně Žďár (Sar) a praví, že jest to jméno slovanské a že znamená plantatio recens (Font. rer. boh. 2. 531.). Překladu tomu rozuměti je zajisté tak, jako pasece. Paseka je vlastně les posekaný; když pak na místě lesa posekaného zdvihne se porostlina nová, zůstává staré jméno také jí a pasekou jme- nuje se mladý les. Podělání lesa je práce nesnadná a není-li škoda dříví, snáze se vykoná pomocí ohně. Taková praxe drží se dosud; na př. ve Skandinavii a v Americe, kde je dříví hojnosť, vypalují celé kusy lesův, aby získali půdu pro louky a pole a na bavorské straně Šumavy hospodáři po- dnes vypalují pařezy a kořeny a tím jednak těžké práce se zbavují a jednak zemi po- pelem mrví. Taková praxe byla známa ve středověku v Němcích. Že se podobně dělo ve středověku také v Čechách, to lze my- sliti samo sebou a na to máme také svě- dectví výslovné. Kosmas (k r. 1092.) chválí knížete Břetislava, že pohanské háje exstir- pavit et igne cremavit. (Paseky vyklízeli v létech 1560. u Rakovníka ohněm. Wtr v Osv. 1885. 1079.). Při takové pak praxi měli Čechové ovšem s-žáry nebo z-žáry místo pasek. Jakož pak i nyní pasekou se jmenuje i to, co na místě posekaného lesa znovu se vysází a pěstí, tak znamenal i zžár plantatio recens; a když na takovém místě vznikla osada, zůstalo jí appellativum zžár a stalo se jejím jménem vlastním. 2. V ná- řečí slovenském znamená žára aurora, ranňá žára, die Morgenröthe. Vz Žára. Základem tomuto pojmenování je názor známý také u nás, když se říká, že východ hoří. Tamtéž jedna vesnice (ve stolici spišské) jmenuje se Zďár; její název německý Morgenröthe svědčí zajisté zřejmě, že také ve vlastním jméně slovenského Žďáru se cítil takový význam appellativní, jaký jest slov. záře a v etymol. zžáru. Gb. v Listech filolog. IV. 307.— 309. Výklad tento dotvrzuje Jan Orth v Listech filolog. V. 217—218. výkladem slova Nežárka. Vz tam. — Ž. = spáleniště, die Brandstätte. Na tom žďáru nový dům postavil (do předešlého hrom uhodil a on shořel). 16. stol. č. — Ž. = žároviště. Č. — Ždár, Saar, mě. v Jihlavsku; Saar, ves v Kádaňsku u Doupova. Vz S. N. Ž., něm. Schaar, ves u Jechnic. Ž. dolní, Nieder-Mühl a Ž. horní, Ober-Mühl, vsi u Jindř. Hradce. Ž. Nový, Ratschin, ves u Přibislavi. Ž. Ve- selý, Lustig-Saar, ves u Něm. Brodu. Ž. Zámek, Saar Schloss, ves u Žatče. Ž., něm. Ždiar, vsi u Dokes, u Kamenice n. L., u Selčan, u Police, u N. Paky, u Podola, u Jaroměře, u Borohrádku, u Zavlekoma, u Protivína, u Blovic, u Rokycan, u Blanska na Mor., u Lomnice, u Turnova; na Slov. ve spišské stolici. Ž. Pluhův, Ždiar Pluhowý, ves u Kardašovy Řečice. Ž., něm. Ždiar, samota u Turnova, čásť Dolního Újezda u Litomyšle, dvůr u Kladrub, myslivna u Rokycan, samota u Sušice. Ž. horní, Ober- Ždiar, samota u Kostelce n. Orl. Vz Blk. Kfsk. 1462., Sdl. Hrad. I. 259., III. 308., IV. 376. Tk. II. 232., III. 664., IV. 746. Ze Žďáru Otilie. Vz Blk. Kfsk. 1462. Ve Ždáře na Mor. jsou samí holubáři. Sbtk. Krat. h. 217. Ž. = horský hřeben u Dobříva. Krč. v Kv. 1884. 439. — Ž. = rozštípené dřevo, gespaltenes Holz, der Spriessel. D. — Ž. = žula, der Granit. Slov. — Ždáry = hory větším dílem vulkanické. Vz také předchá- zející.

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. © 2005 - 2007 - 2011