Čepec
Čepec. U Římanů. Vz Vlšk. 179. Cf. Sdl. Hr. II. 167. Č. kuželitý. Dch. Má čepeček s krajkama, podvázaný pantlama. Sš. P. 561. Čepci lnení budú na jich hlavách. BO. Rozkoš v čepečcích. Št. Kn. š. 78. Dáti komu na čepec = pohlavek. U Košic. Brnt. č. na led (obkladek). Wld. Vz Mkl. Etym. 32. — Č. = ženská. Mnoho řečí dělá špinavý č. U Ronova. Rgl. U Skutče. Brv. — Č. = znamení ženy. Dy sem já se vdávala, če- peček jsem dostala. Sš. P. 474. Všecky panny přišly ve věnečku, jenom Andulka v čepečku. Ib. 157. — Č. = žaludek. Frč. 379., Schd. II. 427. — Č. kladiva, der Hammernacken, Hammerkopf. Šp. — Č. předprsně, das Bon- net an der Brustwehr. Čsk. — Č. = čtyř- hranný ploský kámen ku přikrytí komínu V Bystersku. Sn.