1. Pře
1. Pře-, předložka neoddělná, 1) u časo- slov znamená a) směr činnosti přes před- měty, přechod z místa na místo (Mkl.). Přese prach překročila. Sokol přes Krakov pře- letěl. Aby ho přepustil přes ty bílé hory. Čtyry stoly přeskočila. Bratr jí přejal dům. Tam se ptáček jeřabatý přeletuje. Na hou- sličkách pěkně prsty přebírají. Kolik vlasů přehrnula, tolik slz uronila. Sokol přebíral si peří svoje. Koníčky oje přeskakují. Co jste se mne z ručenky na ručen ku napře- kládala. — b) Opakování děje, ponětí jinak. Přebílil tuto zeď. Přesnopovati (snopy pře- vázati). Přešil ten kabát. Přepracoval knihu. Přesedá. Rytec obraz přeryl. Něco přeči- stiti, předělati, přerovnati, postel přestlati. — c) Přílišnou míru neb činnosť. Chleba nám přebývá. Tak chval, abys nepře- chválil. Kdo se rád přebírá (v něčem), rád přebere. Kolem zámku stráž stojí, nikda se nepřestojí. Když máj vláhy nedá, červen se předá. Kupec se nikdy nepředá. Pře- cvičil, přepočítal se, přepepřil, přesolil, pře- sladil. Tys tu kobylu přehnal. Včil mu vlasy přerůstají. Přebral se (jídlem, pitím). Přeřekl se. — d) Nabytí převahy, překo- nání něčeho. Šafránu nepřetřeš, ženy nepře- přeš. Všecko se lidmi přemůže. Starého řezníka prst krmného vola převáží. Pravo nepomůže, kde levo přemůže. Rozmarýnek travěnku převyšuje. Dala se přemluviti, pře- svědčiti. Překřičel je. — e) Násilné něčeho proniknutí, zvl. krájení, sekání, řezání, hlo- dání, kousání, dělení ve dvě částky atd. I nejtlustší dřevo přehoří. Jak ponejprv zakrojil, nožíček se přelomil. Provaz pře- trhnouti. Dřevo překousnouti. Něco pře- krojiti, přepilovati, přestřihnouti, přetíti, přešlehnouti, přehraditi, přepažiti, přezdíti, přetýniti atd. — f) Směr děje středem okolo něčeho: přepásati, přeštiknouti (pídí, um- spannen), převázati (pytel = uprostřed vá- zati). — g) Přechod vedlé něčeho, pohyb podél něčeho (vorbei), ponětí mimo. Jedna rybinka dolů vodou přešla. Než ona zá- honek vypleje, ne jedno sto husarů přejede (mimo ni). Přejede tu mnoho lidí. Po po- řádku přecházeti. Přehnalo se tudy mnoho vojska. Vítr ten déšť brzy přežene. Mračna se přehnala. — h) Pojem mizení, ztrácení se. Zlosť ho přešla. Již přepršelo. Bouřka brzo přešla. Chuť přešla. — i) Směr přes celek, trvání a dokončení děje. Očima něco přeběhnouti. Knihu přečísti. Krajinu pře- hlednouti. Celou stránku přeslabikovati. Celou hodinu překlečeti. Přebírá se v knize, v penězích, v jídle. Přemítal se v papírech. Převracel se v knize. Tam já zimu přebudu. Zlé přetrpěti. Kdo setrvá i zlé přetrvá. Až své přestojíme, i z nás lidé budou. Prov. Světa nepřebudu, díla nepředělám (o leno- ších). Přechoval ho přes noc. — j) Změnu předmětů resp. podmětů. Moře nevypiješ, Boha nepřevrátíš. Česnek třikrát přesazo- vaný v jed přechází. Voděnky se napila, barvu přeměnila. Svou povahu převrátila. — k) Děj náhle na předmět přikvapivší. Ně- koho předěsiti, přeleknouti, přeplašiti, pře- strašiti, překvapiti, přepadnouti, překvačiti. 1) Menší míru děje: přechladnouti (trochu vychladnouti), překřesati (z většího okře- sati), překropiti (záhon, povrchu zkropiti), přemyti (z většího mýti), přepláknouti, pře- rušiti. — T., Mkl. S. 240., Tn., Pk. v olom. Programmě z r. 1875. str. 11., Zk. Skl. 71. Vz více v Tn. 72.-79., 195. — Časoslova přechodná vůbec ? nepřechodná pohybování (jíti, běžeti, jeti, skočiti, stoupiti, padnouti, téci, plovati atd.), s predložkou pře složená řídí akkusativ (ne: genitiv). Zk. — 2. U substantiv, adjektiv a příslovcí zvětšuje jejich význam, má moc stupňovací = tuze, arci, über-. U adj. a adver. opisuje se jí superlativ. Ach škoda, přeškoda. Křičí přeběda. Ach Bože, Přebože! Sš. P. 614. Bože, Přebože co robiť mám? Nidky, pře- nikdy (zhola nikdy). V Dobrušce. Vk. Dva tisíce to je přemoc; přebohatý, převeliký, pře- krásně, přestarý, přemilý, předobrý, pře- bolestný, přehořce, přemnoho, přemnohý, přehanebný; naříkala hořce přehořce, jejda přejejda (eufem. za: Ježíši, Přeježíši); ba nalezáme předložku pře- i superlativu před- sutou: přenajvyšší, přenajmilejší, přenaj- mocnější. Vz Superlativ. Cf. Mkl. S. 237., 363., Pk. v olom. programmě z r. 1875. str. 21. — Přemůj milý malíčečku. Pře-mé milé vlasy, škoda vaší krásy. Er. P. 339. Pře-mé milé ostatky. Ach Bože, Přebože! Er. P. 262., 485., 486. Pře-mý vlásky kadeřavy. Er. P. 340. Pře-má milá kmotra; Pře-můj milý tatíček, za stolečkem sedí; Pře-má milá matička; Pře-můj milej bratříček. Er. P. 145., 308., 309. (Pk. ibidem a Kd.). Jak výrazy tyto vysvětliti, ovšem nesnadno říci. Říci, že jest to prosmýknutí jakési místo můj přemilý tatíček atd., snad by byl vý- klad příliš mechanický (bylo by to tak, jako klademe sponu jsem kdekoli: tys tomu dal n. ty tomus dal. Pch.); lépe by, myslím, řeklo se, že ve výrazeeh těch můj milý (tatíček), má milá (matička) a p. stálým tím spojováním takořka v jedno splynula a předpona náležející k adjektivu milý po- tom předrazila se před tuto spojeními: pře- můj milej a když pak ustálilo se spojování jí s náměstskou můj (pře-můj), předrážela se podlé analogie i tam, kde původně ani neměla místa: pře-mý vlásky kadeřavy. (Přece ne z: mý překadeřavý vlásky! ale spíše zkráceno z plného výrazu: pře-mý milý vlásky kadeřavy, kterýžto pro délku svou do krátkého verše se nehodil). Ač ani toho výkladu netřeba, neboť přistupuje před- pona pře- k celým myšlénkám dodávajíc zvolání nebo otázce důtklivosti; tak píše se, nemýlím-li se: Pře-buď Bohu žalováno a Pk. v olom. progr. 1875. 21. uvádí do- klady tyto: Překterak se máš na světě? Kterak, překterak mé srdečko nemá pukati ? A co s výrazem: Ach Bože, pře-Bože (Pře- bože) ? Doklady vz nahoře a tyto: Ty Bože moj, Přebože moj, šuhaj ide k nám! Pitvor, chyža nemetená, co já robiť mám? Koll. Zpěv. 1.174. Ach Bože muoj, Přebože muoj! Koll. I. 263. Já spatřuji ve výraze tom po- dobnou gradaci jako ve výrazech: Ach škoda, přeškoda! Běda, přeběda! Jejda, přejejda! a kdo ví, zda analogie ty nepů- sobily při Ach Bože, pře-Bože! Jsouť slova škoda a běda také substantiva! Mínění mému nasvědčuje také to, že oslovení n. zvolání, opakuje-li se, podruhé bývá dů- tklivější. Někdy gradace ta nebývá ozna- čena zvláštním slovem, než tonem pouhým jako: Ach Bože, Bože! Důtklivější již jest: Ach Bože, můj Bože! Slůvkem můj druhé oslovení jest jaksi srdečnější, podobné jako: Ách Bože, Božíčku. Zde již zvláštním slo- vem druhé zvolání se sesiluje. Podobně: Bože, Bože, milý Bože! Sš. 294. Lásko, milá lásko! Sš. 229. Podobně: Ach Bože, Bože přemilý! Ach Bože, můj milý, roz- milý! S tímto výrazem se Ach Bože, Pře- bože také střídá; tak ku př. v Er. P. 485. v rozličných variantech jedné písně se stej- ným smyslem položeno: Ach Bože, Pře- hože! a: Ach Bože můj milý, rozmilý! Jiné příklady tohoto stupňování v oslovení: Mé milé, rozmilé potěšeníčko! Er. P. 200. Pověz mně, má milá, rozmilá. Ib. 184. Že tedy Přebože jest stupňováním prvního zvolání Bože! (jako již Jg. klade: Ach Bože, Pře- bože ! O du lieber Gott!), to pokládám za jisto, ať jest původní význam jakýkoli, buď = velký Bože nebo = pra-Bože, čeho by snad někdo domýšleti se mohl ze sloven- ského: Tři ste bohů, prabohů u Koll. I.13., jakož v skutku nalézám v Rk. Slov.: Pře- bóh, vz Praboh. Rovněž tak, myslím, dlužno vysvětlovati výraz: Ach Bože, roz-Bože! Vz Roz-. Kd. — Pře-, zastr. = pro-. Bž.218. Ale ve Slez., na Mor. a na Slov. posud pře- místo: pro-: předavać = prodávati, přeraziť = proraziti, předať = prodati. Šm. Pře Bůh! = Pro Bůh! Pře (= pro) pana Jana! Na Ostrav. Tč.