Složený
Složený; složen, a, o, zusammengelegt, zusammengesetzt. Složenýma rukama seděti. Jel. List s-ný se pečetí. Kom. S. údy. Rostl. S. pohybování, síla, Sedl., nástroj. Kom. Sněm složen jest. Let. 131. — z čeho. Kolo z pístu, 12 špic, 6 loukotí s. Kom. Písně z veršův s-né. Kom. Člověk z těla a duše složený. Byl. — kam: k nohám s-Ný. Us. Dch. — kde. Katerinka leží na marách s-ná, milý mocný Bože, je-li to věc možná? Sš. P. 126. S. v něčem. Žer. 336. — S. list (jehož řapík nejsa rozvětvený neprostředečné nese více lístků jako: jetelový, maďalový, akatový, květenství (skládající se z více jiných men- ších ku př. klas ječmene a pšenice, okolík mrkve a koryandru). Rst. 493. — S. peníze (položené), nieder-, erlegt, deponirt. S. ho- tovosť, das Depositum. Dch. — kde. Peníze u soudu složené, Depositengelder. J. tr. — S. v mysli (pokojný). V. — S- kniha (se- psaná), geschrieben. Aqu. — k čemu. Píseň k chvále něčí složená. V. — S. rok (usta- novený, určený), festgesetzt. Us. Státi k roku složenému. NB. Tč. 11., 252., 292. — S., smyšlený. S. lež. Kat. 52. — S., abgesetzt. Jest ze služby složen. Skl. II. 213. — S., slova, která ze dvou nebo i více slov se sklá- dají, zusammengesetzt. Slova volně složená, trennbar zusammengesetzte Wörter. Nz. Český jazyk ve tvoření slov dosti bohat jest. Děje pak se skládání způsobem tímto: 1. slučovati (kopulativné), když se jména souřadná v jedno složí, kteráby i spojkami a, a spolu spojena býti mohla Tímto činem skládají se a) jména přídavná,jako: blaho- lepý t. j. blahý a lepý, blaho-svatý t. j. blahý a spolu svatý, bělo-černý, bílý a černý, bělo-šedý, sladko-hořký, širo-pustý, libo- milý, troj-jediný; potom hrdo-pýšek (hrdo- pýška), člověk hrdý a pyšný. I jednostejné části tak spojiti lze, čímž se pojem jich stupňuje, jako: svatosvatý t. j. přesvatý, široširý, sladkosladký, hustohustý a j. — b) Jména podstatná, jako: boho-člověk bůh a spolu i člověk, severo-západ, jiho-východ. Sem také patří: Skokanomyší válka. Místo bohočlověk praví se nyní obyčejněji Bůh- člověk, gen. Bohačlověka. — 2. Přisvojo- vati (possesivné), když se praví, jakou kdo vlastnosť do sebe má. V této příčině jest druhou částí jméno podstatné, první však a) jméno přídavné, jako: tvrdo-čel t. j. člověk tvrdého čela, bělořit = pták bílé řiti, tvr- dohlavec = člověk tvrdé hlavy, starověrec, zlatohlávek, zlopověstník, křivonoska a j.; pak jarohlavý = kdo jaré hlavy jest, bělo- hlavý, běloruký, dlouhoruký, lat. longirna- nus, křivorohý, lepobradý, černooký, temno- rouchý a p.; potom libo-zvučný, tvrdo- šijný, tvrdočelný, dobromyslný, velikomy- slný, jedno-bytný t. j. kdo jedné a též byt- nosti jest, černobarevný a j. — b) Jméno číselné anebo zájmeno, jako: čtyř-očec t. j. tvor čtyř očí, dvétělec = tvor dvou těl, lat. bicorpor, jednorožec, tříhlav, čtveronoh a p., potom jednooký, čtyroký. čtveronohý (Čtver- nohý), čtveroúhlý, sedmiústý, dvouřadý, tří- ruký, trérohý (n. třírohý), trénohý (trýnohý), třihřbetý, — pak tříúhelný, dvoučelný, dvou- pídní, dvouveslný, čtyrúhelný (čtveroúhelný), tříletní (n. tříletý), dvouhranatý, tříhranatý ; potom svéhlavý = kdo své hlavy jest, své- myslný, svémyslník a p. — c) Jméno pod- statné, jako: býko-hlavec t. j. kdo hlavy býka jest, hado-vlasý t. j. kdo vlasův hada jest, býkohlavý t j. kdo hlavu býka do sebe má, větronohý, sněhobarevný t. j. co barvy sněhu jest, kráso-lícné = co líce krásy do sebe má, studo-barevné = co barvu studu do sebe má, reko-myslný = kdo mysli reka jest a j. — d) Předložky a jiné částice, jako: bez-bradec = člověk bez brady, bez-smy- slný = kdo bez smyslu jest, u-božec, u-bohý, ne-bohý, t. j. kdo zboží a štěstí nemá, sou- věký, sou-bytný, sou-zvučný, sou-stolník, z-božný m. s-božný = kdo s bohem jest a j. — 3. Omezovací (determinativné), když se druhá čásť předchodnou místněji ome- zuje. Druhá čásť jest jméno podstatné aneb přídavné, omezující pak jest a) jméno pří- davné, jako: blaho-cit t. j. blahý cit, holo- mráz t. j. holý mráz, krato-chvíle = krátká chvíle, křivo přísaha = křivá přísaha, libo- zpěv = libý zpěv. Tak také : lepo-kvítek, prvo-počátek, zlo-čin, velko-kupec, plno- luní, krásno-duší, dobro-dění, Novo-hrad; potom vel-ryb (velryba), svat večer, Běle- hrad, Velehrad a j.; pak samo-vládce, tý- den a j. — b) Předložky, jako: nad-vládce, pra-děd, pra-vnuk, pře-pych, před cit, prů- lom, roz-ktok, pří-chuť — ná-kyslý, ná-čer- vený, pře-mocný, pří-hořklý, pří-žloutlý, pří-černý, pří-hodný. Sem také patří časo- slova složená s předložkami, jako : do-nesu, na-nesu, nad-nesu, od-nesu, ob-nesu, po- nesu, pře-nesu, před-nesu, při-nesu, pro- nesu, roz-nesu, s-nesu, unesu, vz-nesu, vy- nesu, zanesu a p. — e) Příslovce, jako: darmo-tlach, ticho-šlápek, arci-kníže, arch- anděl, ne-věsta, ne mocný, polo-krytý, polo- mrtvý, polo-hotový, vše-dobrý t. j. nejvýše dobrý, vse-moudrý, vše-svatý, všali-kteraký, všeli-který. leda-jakýs, leda-kdos, leda-písmo t. j. leda-jaké písmo, spolu-dědic, spolu-žák a j. — Pozn. Omezovací jest i složení, jako kuro-ptva t. j. kura pták, červotoč t. j. červ píchající. — 4. Predmetové (objektívné), když první čásť k druhé v poměru závislosti jest. V této příčině zastupuje první část' pády nepřímé a to a) akkusativ t. j. před- mět činnosti, kterou druhá čásí v sobě drží, jako: lido-jed, t. j. kdo lidi jí, medvěd m. med-jed, koželuh t. j. kůže barvící (od lug barviti), hrdlořez t. j. kdo hrdlo pod- řezává, vino-pal, kolo-maz od kolo mazati, hado-jedec od hady jísti, zlato-tepec (zlato tepati), bratro-bijce, oslo-honec (osly honiti), pravdo-mluvný (pravdu mluviti), křivdo- mluvný, blaho-dějný, maso-žravý, pravdo- zvěstný a p. — b) Dativ, jako: boho-po- dobný, boho milý. Jinak se praví: pravdě- podobný, bohu-milý, Bohu-mil, Soběhrd. — c) Genitiv, jako: krvo-tok t. j. tok krve, hromobití — bití hromu, kuropění — pění kura (kohouta), listo-pad, boho-poslušný. Jinak se praví: okamžení, vlasti-milovný, lže-vkus, země-plaz, boha-bojný, boha- prázdný, cti-hodný a p. — d) Lokal, jako: živo-bytí (na živě býti), peci-válek (na peci se váleti), ohni-žil, hodo-válek (na hodech se váleti), noc-leh (v noci ležeti), mědi- rytina, kameno-řezba a pod.; anebo lokal s předložkou: povsinoha (po vsi nohy ma- jící, tulák). — e) Instrumental, jako: ruko- pis (rukou psáti), ruko-věť (rukou pojati), ruko-tvor (rukou tvořiti), hvězdo-krytý, boho-poslaný, mrako-černý t. j. mrakem (jako mrak) černý, mrakohustý, blesko- stkvoucí, leto-rychlý a p. — Poznani. Jen v řídkých slovích jest druhá čásť předmě- tem první, jako: Vrto-hlav, paso-břich, Líto- chleb, hodnověrný. Obzvláštně to místo má v složeninách, kdež první čásť jest impera- tivem, jako: vydři-host, kazisvět, lomi- hlav, masti-huba, tluč-huba, dus-pivo, češ- pivo; potom v příjmeních: Pudi-vítr, Kup- sobé, Skoč-dopole. Kolozubý jest buď holo- zubý t. j. oloupený zubův, bez-zubý aneb raději porušené, zvykláné zuby mající od koř. kol kláti, porušiti, řezati, píchati. Vz Rozkazovací. — 5. Hromadné (kollektivné), když se jméno číselné s jménem podstat- ným v jedno spojí, čímž nový pojem vzniká, jako: a) dvou-letí t. j. doba dvou let, čtyř- letí, pěti-letí, sto-letí, dvou-dní, tří-nocí, dvou- koli t. j. vůz o dvou kolách, dvouostří, — troj-cestí, čtvero-letí, čtvero-cestí, čtvero- hlasí a p. — b) Dvou-hláska, sedmi-krása, šesti-měr, čtvero-list, čtvero-lístek, čtvero- hran, pěti-lístek, pěti-prst (quinquefolium), pěti-pán jeden z pěti pánův, dvé-listec; potom: polo-dne (pole-dne), půl-liberka, čtvrť-libra. Sem také hledí jména osob, jako: Jan Tříbratr (srovnej lat. duum-vir, trium- vir, pak Matouš Sedmiprst, Jan Čtyřočko). Pozoru hodné jest i množné: čtvero-kola (quadrigae). — Poznam. Pěti-zlatový, pěti- haléřní t. j. cenu pěti zlatých, pěti haléřův do sebe mající, pěti-hraný, pětihranatý t. j. pět hran v sobě nesoucí, patří do třídy složenin přisvojovacích. — 6. Předložkové, příslovečné (praepositionalné. adverbialné), když předložka se svým pádem v jedno se složí, čímž nový pojem vznikne. Sem patří na př.; a) před-měští t. j. místo před mě- stem, ná-končí od na konci, zápraží od za prahem, zá-moří = krajina za mořem, zápětí = strana za patou. Tak také: ob-očí, pří- hoří, pří-moří, po-moří, po-řičí. pod-zemí, pod-noží, pod-střeší, pod-máslí, před-hradí, před-peklí, nad-dveří, mezi-dveří, mezi-moří, mezi-valí, zá-polí (prostora za polem), zá- ostroví, zá-kampí (místo za kampou t. j. ohybem, rohem ; — potom bez-škodí (t. j. náhrada), bez-hrdlí, bez-životí (t. j. smrť násilná, nex), odcestí, s-cestí a p. — b) Ná-kolník co na kole jest, zá-kolník co za kolem jest, nákolesník co na kolesích jest, ná-krčník co na krk jest, ná krajnice co na kraji jest, ná-kolenky co na kolena jest, ná-prstek, ná-pivek co na pivo jest, ná- nosek, po-liček, pa-kostnice, zá-osek co za osou jest, zájmeno co za jméno jest, mezi- slovce, mezi-věta a p. — c) Pří-horný kdo při hoře jest, pří-hrobný při hrobě jsoucí, pod-popelný, proti-myslný, nad-větrný, nad- zemský, nad-smyslný, zá-očný kdo za očima jest (opp. očitý na př. svědek), zá-mořský a p. — Když se složená slova zase s jinými slovy složí, tehdy vzniknou slova druhoslo- žená (decomposita, na^aôvv&sta). Taková složení z více než dvou kmenův sbíhají se toliko při časoslovech, která s předložkami složena jsou, jako: do-po-čítám, do-z-vě- děti se, na-po-čtu, na-po-jí-mám, na-pod- paluji, o-po-minu, o-po-véděti, od-po-věděti, o-z-božiti, od-při-sahám, po-na-běhnu, po- na-pRavím, po-ode-jdu, po-o-čerstvím, po- ob-živím, po-ob-veselím, po-po-nesu, po-po- lehnu, po-po-táhnu, po-pře-tříbiti, po-pře- mrštiti, po-při-žínám, po-roz-právím, po- roz-veselím, po-vz-budím, po-u-teku, pod- po-kořím, před-po-věděti, před-po-čítám, před-roze-znám, před-u-soudím, před-vy- volím, před-z-řídím, pře-z-věděti, při-na- učím se, při-o-pravím, při-o-krášlím, při- ob-tížím, při-po-čtu, při-po-mohu, při-po- věděti, při-v-štípím, při-v-tělím, při-vy- mýšlím, při-za-volám, pro-na-jmu, pro-po- věděti, pro-za-háleti, pro-z-raditi, roz-posý- lám, roz-po-věděti, roz-pro-dati, roz-pro- straniti, roz-pro-stru, u-do-mlouvám, u-po- kořiti, u-pro-dati, roz-prodati, u-ze-ptati, vy-do-byti, vy-na-hraditi, vy-ob-mýšleti, vy- o-máčeti, vy-po-čtu, vy-po-řádám, vy-po-žiji, vy-pro-dám, vy-roz-právím, vy-roz-sívám, vy- vz-dýchám, vy-z-bírám, vy-z-dvihnu, vz-do- bývám, vz-pode-jmu, vz-po-dvihnu, vz-po- lehnu, za-po-kojiti, za-pod-sívám, za-po-čnu, za-při-sáhnu, za-vz-dechnu, z-po-tvořiti, z-roz- rážeti; potom v složeninách pro-ne-věřím se, za-ne-vru, za-ne-vražím, pře-u-bohý, o-blaho- slaviti a p. — Více nes dvé předložek sbíhá se zřídka, jako: při-na-pomenu, pro-vy-na- ložím, po-po-se-jmu, po-na-po-věděti, z-pro- ne-věřiti. — Složenin s jinými částkami řeči jazyk český v oblibě nemá. Zk. Ml. I. 210. a n. — Jak slova skládáme? Skládajíce slova slovo určující slovu, které určeno býti má, předchází. Mkl. S. 349. Podstatná jména skládáme 1. s jinými jmény podstatnými a to a) bezprostředně, je-li určovací jméno rodu střed.: kolo-maz, leto-pis, vino-hrad, zlato-hlav, kolovrat, pivo-var; cf. ok-a- mžení; b) je-li určovací jméno rodu žen., kmenové a po tvrdých souhláskách jako o, po měkkých souhláskách jako e nebo ě, zřídka jako i na jevo vystupuje: zimo-stráz, země- pis, krvo-tok, země-plaz; polo-dne i pole- dne, noc-leh, pid-i-mužik; c) je-li určovací jméno rodu muž., skládá se obyčejně pro- středkem kmenové samohlásky, která po tvrdých souhláskách jako o, po měkkých pravidelně jako e n. i ožívá. Zřídka se skládá bezprostředně: Voj-těch, Lid-mila, med-věd, hrom-o-bití, ohn-ě-stroj n. ohň-o- stroj n. ohn-i-stroj, kon-i-pásek, slad-o-mel, kon-i-trud. — 2. S adjektivy a to pravi- delně prostředkem ožilé kmenové samo- hlásky o, zřídka e nebo bezprostředně: zl-o děj, star-o-věrec, živ-o-bytí, čern-o-býl, krat-o-chvíle, Vel-e-hrad, vel-ryb, ciz-o- zemec, svatvečer. — 3. Se zájmeny a čí- slovkami (zřídka): tý-den, sto-letí, sto- klasa, sto-noha, vše-tečník. — 4. S před- ložkami kromě: dle, k, kromě, přes, skrz a slov. ces. Předložky do, na, po, při, pro, u a za v dů, ná, pů, pří, prů, ú a zá často se dlouží jmenovitě tam, kde je základným jménem jednoslabičný kořen aneb kmen slo- vesný a celá složenina odtažené ponětí vy- slovuje: důkaz, důvod (ale: dobytek, do- statek), národ, nápis, návod, půhon, původ, půtka (pokoj, potok, povětří, pomoří), pří- chod, příhoda, příklad, průduch, průhon, průjezd (procházka, prorok, prospěch, pro- středek), údolí, úřad, úkol, základ, západ atd. Vz jednotlivé tyto předložky. — 5. Z příslovek jen se zápornou ne (řec. ?-, lat. in-, něm. un-) často, s jinými zřídka: nechuť, neštěstí, darmotlach atd. Vz nahoře, Ne. — 6. Složením tvarů časováním vzni- kajících s podstatnými jmény jen rozpusti- lost si utvořila několik přezdívek: dus-pivo, tluč-huba, nezna-boh a p. Vz Jer. — Pozn. V Bořivoj, Kazimír a p. boři a kazi není starý rozkazovací způsob tak jako dus a tluč v dus-pivo a tluč-huba, než infinitivný kmen sloves boři-ti a kazi-ti tak, jako v boři- tel, kazi-tel, kadi-dlo, pravi-dlo. Vz Roz- kazovací (III. 138. b.). Ht. Sr. ml. §. 174., 175. — 7. Je-li určovacím jménem číslovka, kladou se dvě, tři a čtyři do genitivu aneb se klade číslovka druhová bez poslední kmenové samohlásky, u ostatních ožívá kme- nová samohláska: tří-nožka, troj-hran, čtyř- leták, pěti-nožka. Mk. — Ve složení s před- ložkami a číslovkami se tvar substantiva mě- nívá: led — náledí, leto — pod-letí, váha — závaží, hora — předhoří, cesta — roz- cestí, hlava — pohlavek, kosť — pakost- nice. Mk., Zk. — Podobně se spojují a) jména přídavná se jmény podstatnými, s přídavnými, s číslovkami, s předložkami, s příslovcem ne, se zájmeny; b) slovesa s ad- jektivy, s příslovcem ne, s předložkami, c) číslovky s číslovkami, d) příslovky s na, ne, mi, ž, s, koli a s předložkami. Vz předchá- zející. — Za starodávna jazykem naším sklá- dání podstatných jmen s jinými částkami řeči mnohem silněji vládlo nežli nyní. Dů- kazem toho je síla složených jmen vlast- ních, zvlášť osobných, z dějepisu známých jako: Boři-voj, Bole-slav, Břeti-slav, Draho- míra, Kazi-mír, Mojmír, Svato-pluk, Vladi- slav, Vrati-slav a p. Ht. Sr. ml. §. 175. — Slova: pán-bůh, své-vole, pravdě-podobný, boha-bojný, bohu-milý, ducha-plný, trestu- hodný, oka-mžení a p. nejsou vlastně slo- ženiny, nýbrž jen volné sloučeniny, pročež některá i odděleně se píší. Brs. 2. vyd. 23]. — Nesprávny jsou složeniny adjektiv, jež mají význam srovnávací: sněhobílý, medo- sladký m.: bílý jako sníh, sladký jako med. Brs. 2. vyd. 231. — Některých složenin jmen podstatných se jmény podstatnými čeština se štítí ku př.: řekovoda, rybotuk, krko- šátek, hrachopole, vodomyš a p.; spíše se snášejí adjektiva toho druhu: hadovlasý, stříbronohý, býkohlavý atd. Vz Brs. 2. vyd. 231. — Ve složených jménech podstatných, jichž první částka jest substantívná, obyč. krátí se kmenová samohláska této části : hrudotluk (Hrouda), kralovrah, krasopis, mu chomůrka, parostroj, licoměrník, ptakopra- vec, lipolisty, vinohrad (ale: býkohlavec a p.); krátká samohláska zůstává pak i v ad- jektivech od takových substantiv vedených: krasopisný, licoměrnický, malomocný. Brs. 2. vyd. 123. Cf. Travohojný, málomluvení (Hus I. 271.), královéhradecký. — Bž. 236. činí rozdíl mezi sloučením a složením. Slou- čení jest spojení takových slov, jež mohou ve větě býti členy samostatnými (kolo-běh), složení jest spojení takových kmenů (slov), z nichž jeden nemůže samostatným členem býti (roz-bože). Vz tam více. — O slovech složených vz mimo to obšírný článek prof. A. Vaška v Mtc. 1877.—1879., Brs. 2. vyd. 230. a násl., Mkl. S. 349.—417., S. N., Bž. 236., Kz. 6. vd. 155. — Německá složená slova pronášejí se v češtině: a) slovy jedno- duchými: Ziegelhütte — cihelna, hruška, der Birnbaum, podkova, das Hufeisen, Gold- schmied — zlatník, Handschuh — rukavice, Tischtuch — ubrus, Eisenbahn — železnice, Hirschfleisch — jelenina, Erbsenfeld — hra- choviště, drathförmig — drátovitý, laug- streifhaarig — srstnatý. — Pozn. Zvl. těmi, která se končí v: -ař, -ář, -árna, -írna, -ovna, -ák, -an, -eč, -ice, -inec, -ník, -nice, -ina, -sko, -ště a j. Vz Rezbář, Sušárna, pRacovna, volák, dvořan, kupec, řezník atd. a cf. jmenované přípony. — b) Změnou slova. určovacího v přívlastek souřadný (adjek- tivum) n. podřadný (gent., dat., instr., pády předložkové): HausheRr — domácí pán, Haupt- stadt — hlavní město, Wassermühle — vodní mlýn, Ostwind — východní vítr, Elfenbein — slonová kosť, Interessenkontobuch — kniha účtů úrokových, Fiakerordnung — předpisy fiakrům, Dampfdestillation — překapování parou, Gesellschaftskapital-Conto — účet ze společných vkladů (jistin), Halstuch — šátek na krk, Ballspiel — hra v míč, Haarpuder — prach na vlasy. — c) Též složené: Filter- presse : kalolis, zeměpis, ohňostroj, pídimu- žík, vinohrad, nosorožec atd. Vz předcháze- jící. Mk., D. Cf. Zk. Ml. I. 215., Ht. Sr. ml. 170., 29. — S., hubený, abgemagert (říkají o nemocném, který je jenom kosť a kůže). U Olom. Sd.