StrachStrach, u, m., ze srch (sršeti), t jest vsuto. 6b. Hl. 121., 147. Strsl. strahl., koř. srh, vom Sträuben deR Haare, t vsuto, r stupňováno v ra. Mkl. B. 31., 33. S. = cit nepříjemný, povstalý z přítomného nebezpečenství. Jg. S. je zvýšený stupeň bázně, když zlé, jehož se bojíme, již na nás dotírá anebo neodvrat- ným se jeví. S. N. S. = nepokoj mysli pro zlo buď skutečně buď jen domněle nás ohrožující. Hý. Metus, die Furcht, Angst, der Schrecken. Hý. Náramný s. Dch. S. pa- nický (= nenadálé zděšení. Ve válce s Ti- tany Pan prý tak silně troubil na lasturu, že Titani domnívajíce se, že veliký obr na ně přichází, strachem utekli). Cimrhanzl. S. náhlý (panický). Čsk. S. zimniční. Dch. V (u) velikém s-chu býti; s-ehem se po- hnouti, se třásti, zblednouti, zmrtvěti, tr- nouti, dřevěněti, ztrnouti, zdřevěněti, se bouřiti, se kormoutiti, poraženu n. zkor- moucenu býti, mříti, při sobě nebyti, ztr- nulý; pro s. nevěděti co dělati; přišel naň s.; náramný s.; s-chem pojatu býti; kdožby při tom soudu neměl s-chu s bázní; s-chu někomu nahnati, s-chu nahnání; s. veliký udělati; s-chem naplniti; s. uvésti, pustiti na někoho; z kohož strach jde; s. odložiti, složiti, odvrci; s-chu koho zbaviti, osvobo- diti; s komu odníti; se s-chem = bázlivě, s-chem odehnati (odstrašiti;; bez s-chu. V. Nebezpečenstvím bez s-chu vstříc jíti; Obr jest k s-chu. Kom. Připadne na ně s.; zveličil jej k s-chu nepřátelům. Br. S. dostávali, lépe: s je jímal a p. Km. S. někomu činiti; Jímá ho strach; Je toho až s. (mnoho); S. ho po- chází ; Naskočila mu strachem husí kůže ; S. se naň plížil. Dch Nespravedlivý člověk od strachu zemírá. Us. Tč. Ten člověk je ku s-chu (jde z něho s.). U Rychn. Msk. V libém ochrany tvé stínu beze s-chu od- počinu; Když bude na mne ďábel žalovat, tenkrát se budu strachem třást; A šel k tej najmladší dceři a vcházel v s-chu do dveří; Hrnek od hrachu, to je do strachu, to je tomu tak. Sš. P. 68., 70., 119., 744. (Tč.). Veliký jej s. obide. Pass. 412. S. všecken mimo sebe pustiti. Sš. L. 10. Ďábel vy- pouští s., ale s. jeho plach jest; Ví, koho s-chem přitlumiti. Sš. Oa. 208., II. 140. (Hý.). Velikým s-chem nevěděl si jaké rady. Abr. z Gt. S. byl na křesťanech. Vz Na. Aby jich s. odrazil, srdce u vieře upokojil. Hus II. 145. S. po všem ležení, aniž kdo srdce měl zůstati a brániti se. V. S. na někom bývá. Bart. V nemoci a straše. ZN. Spadl s. na všecky lidi. BO. S. vykořeniti; Ku s-chu mi to jest. Jel. Napadl ho s.; s. míti; stra- chem dohnati, odskočiti. D. S-chem chřad- nouti ; pouští ze sebe s.; Nebojíme se jich, neb z nich nejde s. Sych. S. veliký na li- dech, mezi lidmi, mezi lidem, v lidu. Ros. S. tvář jeho proměnil. Háj. S. mne obklíčil (obstoupil), když jsem od práva obeslán byl. Sych. V tom s-chu jsme se k pevnosti blí- žili. Vrat. S. mezi lidem vznikl. Kram. Budu ti hned k službám, mám z tebe strach (iro- nicky). Us. Až je z toho s. Šm. Srdce naše s-chem ustávalo. Vrat. S. omračný (ein pa- nischer Schr.). Rk. S. udeři v Polany; s. z hrdl jich vyraze skřeky. Rkk. S. mě za tebe bére (bojím se o tebe). Ms. asc. Spadni na ně bázeň a s. Moys. 16. Máua od s-chu podělané (= nebojím se)! Mor. Šd. Že se bylo čemu s. strachem podívati. Bart. S. i jim by ze vsia lesa. Rkk. 23. Se strachem vešel, lépe: strachuje se vešel. Pk. Jde mi z tebe strach, jako z pečeného vrabce (co z loň- ského sněhu; jako z krajíce chleba; co by mne blecha ukousla). Jg. Lb. Vz Nebáti se. Horší s. než sama bída. (Vz Kára). Kdo se s-chu bojí, nechoď do lesa. Ros. S. má ve- liké oči (a nízký chvost. Tč.); S. se smrti rovná; S. velká věc a smrť holé nezdraví; Kdo s chy mře (umírá), nezasluhuje na hřbi- tově místa (prdě mu odzvání); Z malého pána malý s. (vz Vyhrůžka); Pro strach ži- dovský (vz Výkřik)! Č. Mnoho hluku, málo strachu. Dch. Kdo strachem umírá, tomu prdem vyzvánějí. Ft. S. z něho jde, tak je zarostlý — má vysázených pět vousů devíti řadami. Sk. Má tolik s-chu, jak mladé prase (žádný). Slez. Tč. Strany přísloví vz ještě: Břitva, (krt, Dýchati tence, Houser, Hrách, Koleno, Krev, Měchýř, Oheň, Osyka, Řiť, Smrť, Srdce, Stín, Strelec, Vítr, Vydra, Zá- stěra a hlavně : Bojácnosť, Leknutí. Když pak byl večer toho dne, kterýž jest první po sobotě, a dvéře byly zavřeny, kdež byli učedlníci shromážděni pro s. židovský. Jan 10. 19. Strach židovský (starý překlad če- ský, teprv později: s. pro bázeň židů) =. strachování se židův (předmětný gl.); kdyby tento gt. někomu vadil, můžeme jinak říci: proto že se báli židův (= pro strach židův, židovský). Šm. S. hospodinův. Výb. I. 59. — Pl., s-chy, s-chové. Jdou na něho strachy. Nejdou mi strachy z něho. Us. Pro strachy noční; Omladné ženy v své bolesti a po porození dítěte mají strachy, že sú velmě hnuly svým přirozením; Doktorové sv. písma, jenž s-chy od pravdy pobiehají a nesmějí jí mluviti. Hus III. 38., 115., 1. 445. To jsou s-chy! Strachové jsou prachové. Sš. L. 208. Je ve s-chách (bojí se). U Rychn. Lidé s-chy utíkali. Jsou to jen s-chy na Lachy, das sind nur Schreckenberger.. Dch. S-ové (ter- rores) tvoji smútili mě. Ž. wit. 87. 17. Vz předcházející přísloví: Kdo strachy atd. — S. čeho. S. rozbití lodí. Kom. Pro strach krále; s. smrti od sebe pustiti. Har. Pro s. meče. Br. S. nouze. Jel. Pro strach svých vrchních nic proti nám před se bráti ne- směli; Strachem smrti zmámeni byli. Brt. S. 2. vd. 35., Har. II. 84. Pro s. Arabů (gt. obj.) puštěni jsme nebyli. Har. II. 84.
Arci- biskup Miliče do žaláře vsadil, potom všakpro strach lidu zase vypustil. Prot. 18. Uro-dí-li se dietě, strach mrtvého neb jinak ne-zdařilého; Petr zapřel Krista pro s. smrti.Hus III. 269., II. 145. S. smrti zavrci. Jel.Strachem smrti tak zmámeni byli, že, živ-lijest čili mrtev, žádný nevěděl. Mitr. 112. Touřečí se kníže velice potěšil, s. smrti od sebepustil. Bar. I. 7. S. nejistoty ho trápil. Dch.S. smrti mne zjímá. Kom. S. nenávisti, zá-visti, potupy atd. V. — s akkus. S. mě jestvelmi. S. mě odjeti (akkusat. předmětu vněj-šího). Brt. S. 2. vd. 20. — S. z čeho. Mámz tebe i\. Z malého pána malý strach. Brt. S.2. vd. 61. Strachovati se z čeho, tedy i: strachz něčeho. — S. před čím; strachovati sepřed čím, tedy i: strach před čím, ale lépe:s. čeho, cf.: lat. metus mortis, řec. <t<aßo?O-avárov, franc. erainte de la mort, it. timoredi morte; ale něm. die Furcht vor dem Tode.Vz Ostrach (čeho, V.). Cf. S. Hospodinóvsvatý. Ž. wit. 18. 10. — S. oč. S. o chle-bíček; Pořád měli s. o zimu a nyní mámemrazů dosť. Dch. — S. (jest) =jest se čehobáti, es ist zu befürchten, zu besorgen, werweiss. Vz stran vazby: Báti se. Jistě s.,aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu. Br. S., žemne nepředěsíte. Br. S., že na nás pomstadolehne. Ler. S., žeby stěžka kdo odtudzdráv vyšel. Bart. S., že zví to král. Ben.Strach, by slunce nesvítilo (na daremné po-hrůžky tak se říká)! 0. Strach, by se nebenesbořilo (a skřivánky nepotlouklo. Vz Vy-hrůžka)! Vz Nepatrný. C. Až se s. dívatitomu. Smil v. 899. Strach, by mi rybníkunevypálil! Ros. Strach, že ti to neučiním(na naduté a mdlé rozkazy se říká). Jg. — S., personifikace (zosobnění). Kdo na moři býval, ten i Strach vídal. Pk. Strach vrahóm vyrazí z hrdel skřeky. Rkk. 13. — S., a, m., oscb. jm. Tk. IV. 642.
